15 C 33/2021-116 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]), zřídil žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a rovněž i kontokorentní úvěr [název], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svou povinnost nesplnil zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, v důsledku čehož se stal úvěr splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako cedentem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako cesionářem ze dne [datum] zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce, tato informace byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 2. 2020 včetně uvedení dlužné částky. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 25. 7. 2012 a Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal pro žalovaného vést běžný účet a současně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr [název] povolením debetního zůstatku do výše povoleného limitu, tj. do částky 7.000 Kč. Z dopisu o ze dne 14. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 10.035,96 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku až do výše 10.035,96 Kč. Z žádosti o povolení debetního zůstatku [název] bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni žádosti studentem a mezi uvedenými finančními údaji byl uveden příjem domácnosti ve výši 25.000 Kč a doložení potvrzení o studiu žalovaného. Potvrzením o studiu bylo prokázáno, že žalovaný byl v době žádosti studentem VOŠ zdravotnická. Soud z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2020 a podacího lístku zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho uhradil. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“). 6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 8. Tvrzená smlouva je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jak je definován v ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 11. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 12. Žalobce na výzvu soudu týkající se posouzení úvěryschopnosti žalovaného sdělil, že jelikož se jednalo o studentský [název], tak není posuzována bonita klienta, neboť klient nemusí mít pravidelný příjem jako student. K uvedenému soud uvádí, že je samozřejmě pravdou, že student nemusí mít pravidelný příjem, nicméně, dojde-li k poskytnutí finančních prostředků bankou, pak je v jejím samotném zájmu zjistit, zda žadatel je bonitní a má tedy dostatek prostředků na splácení sjednaného úvěru, a to bez ohledu na to, zda je či není studentem. Netřeba říkat, že věřitel, tj. poskytovatel úvěru, je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí, přičemž je na poskytovateli, jakým způsobem si ověří bonitu žadatele. Pokud se tedy žalobce, resp. jeho právní předchůdce, spokojil s informací sdělenou žalovaným týkající se příjmu domácnosti ve výši 25.000 Kč, pak taková skutečnost nevyplývá z žalobcem předložených podkladů. Z tohoto důvodu je taková informace získaná přímo od spotřebitele ničím nepodložená a právní předchůdce žalobce se nezajímal o rodinné poměry žalovaného, přičemž je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. 13. Soud proto uzavřel, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 zákona č. zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení se závěry rozsudku sp. zn. [spisová značka], nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], a tedy neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a proto shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou. 14. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků v částce 10.035,96 Kč ze strany žalovaného došlo a žalovaný žalobci ničeho neplnil. Dlužná jistina činí 10.035,96 Kč, soud proto s ohledem na výše uvedené zavázal žalovaného k úhradě pouze v této částce, tj. 10.035,96 Kč. Pouze v této výši lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se kapitalizovaného úroku ve výši 488,41 Kč od 11. 8. 2017 do 14. 12. 2017 a úroku ve výši 21,99 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do 4. 3. 2020, vyhovět nelze vzhledem k výše citovaným závěrům zdejšího soudu, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Počínaje dnem 5. 3. 2020 ve smyslu domněnky dojití dle ust. § 573 o. z. se žalovaný dostal do prodlení a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 15. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci samé neúspěch jen v nepatrné části. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování prá