15 C 42/2021-122 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu domáhal úhrady shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal žalované zřídit bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout žalované kontokorentní úvěr [název], kterým žalované umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného úvěrovaného limitu a žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná porušila smluvní povinností tím, že překročila sjednanou výši uvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, pročež právní předchůdce žalobce prohlásil v souladu s produktovými podmínkami úvěru úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně tak učinila výslovně v žalobě a žalovaný nereagoval na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba], [IČO], na straně postupitele a současným žalobcem coby postupníkem zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původního věřitele na současného žalobce, o čemž byla žalovaná oznámením ze dne 28. 2. 2020 informována. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout kontokorentní úvěr [název] s výší povoleného limitu do 10.000 Kč s minimálním měsíčním kreditním příjmem v rozsahu 50 % povoleného limitu. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaná na jistině dluží 14.387,70 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru v částce 14.387,70 Kč ke dni [datum]. Soud z žádosti o povolení debetního zůstatku zjistil, že jako celkový čistý příjem domácnosti žalovaná uvedla částku 33.000 Kč, dále že žije ve vlastním bytě a je zaměstnána na dobu neurčitou. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce žalované činil 23.431 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2020 a podacího archu, bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k plnění před podáním žaloby. Žalovanou nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci něčeho plnila. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“). Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Z výše uvedeného tak vyplývá, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, a je tak aktivně legitimován v předmětném sporu. 6. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 7. Podle ust. § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb.“), se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu s celkovou výší nižší než 5.000 Kč. 8. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 10. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 11. Soud na základě zjištěných skutkových okolností má za prokázané, že došlo k platně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru, tj. v souladu s ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobce soudu osvědčil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil úvěryschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když se nespoléhal pouze na žalovanou sdělené informace ohledně možnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tato skutečnost vyplývá z potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného příjmu za poslední tři měsíce. S ohledem na výši poskytnutého úvěru a s přihlédnutím k příjmům a výdajům žalované, lze zcela oprávněně dospět k závěru, že žalobce měl legitimní očekávání, že žalovaná bude svůj závazek plnit řádně a včas, a proto lze přisvědčit žalobci, že v daném případě vyvinul patřičnou odbornou péči při posouzení úvěryschopnosti žalované. Jelikož žalobce prokázal oprávněnost svého nároku co do důvodu a jeho výše, soud nároku žalobce v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením závazku ve smyslu ust. § 1968 o. z., přiznal soud žalobci i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 12. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 900 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 252 Kč Celkem soud žalobci přiznal na náhradě 2.252 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 13. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.