15 C 73/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o kontokorentu ze dne [datum] [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce ([právnická osoba] [IČO]), poskytl žalovanému kontokorentní úvěr do limitu 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet právnímu předchůdci žalobce peněžní prostředky tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu, přičemž úročení poskytnutých peněžních prostředků bylo stanoveno ve výši 19,90 % p.a. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, případně došlo ze strany žalovaného k přečerpání celkového limitu kontokorentu nad částku 10.000 Kč právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným zesplatnil ke dni 5. 9. 2019, čímž tak právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení celého závazku. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 11.283,45 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.746,72 Kč spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako cedentem a společností [právnická osoba] jako cesionářem ze dne [datum] zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce. Z dopisu o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na současného žalobce. Ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky do výše 10.000 Kč s úrokovou sazbou 19,90 % p.a. Z výzvy k úhradě ze dne 5. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné jistiny ve výši 11.283,45 Kč. Soud z výpisů účtu zjistil, že došlo k přečerpání celkového limitu kontokorentu nad částku 10.000 Kč, a to konkrétně za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 nebo za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019. Soud z protokolu o ověření úvěryschopnosti klienta zjistil, že právní předchůdce žalobce nahlížel do registrů [názvy], a dále že vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Soud z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2020 a podacího lístku zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním samotné žaloby. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho uhradil na dlužné částce. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“). 6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 257/2016 Sb.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 11. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 12. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 13. Žalobce na výzvu soudu týkající se posouzení úvěryschopnosti žalovaného sdělil, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – 86 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil úvěryschopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů [názvy], avšak žalobcem bylo pouze tvrzeno, že došlo k prověření a posouzení úvěryschopnosti žalovaného, nikoliv však prokázáno. Nutno uvést, že v souladu s ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je povinen poskytovatel provozovat svou činnost s odbornou péčí, přičemž ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jsou nastíněny zdroje informací, z nichž poskytovatel má vycházet. Ačkoliv je zřejmý akcent na,,informace“ získané přímo od spotřebitele, nelze tím rozumět pouhá ničím dalším nepodložená,,tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. Z tohoto důvodu je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Z uvedeného má tedy soud za to, že se právní předchůdce spoléhal výlučně na tvrzení spotřebitele, aniž by je náležitě ověřil např. deklarovaný příjem žalovaného je 35.000 Kč apod. 14. Soud proto uzavřel, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s rozsudkem sp. zn. [spisová značka], jakož i ústavním nálezem sp. zn. [ústavní nález] a shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou. 15. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k poskytnutí finančních prostředků v částce 10.000 Kč ze strany žalobce, resp. právního předchůdce žalobce, žalovanému došlo, přičemž ze strany žalovaného došlo rovněž k přečerpání takové částky, v důsledku čehož celková výše jistiny dosahuje částky 11.283,45 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny ve výši 11.283,45 Kč. Pouze v této výši lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se smluvní pokuty v částce 5.746,72 Kč a smluvního úroku ve výši 19,90 % p.a. z jistiny úvěru ve výši 11.283 od 6. 9. 2019 do zaplacení, vyhovět nelze vzhledem k výše uvedeným závěrům zdejšího soudu, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu k zesplatnění ze dne 5. 9. 2019. Počínaje dnem 6. 9. 2019 se žalovaný dostal do prodlení a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 16. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci samé částečný úspěch, tj. v rozsahu 32,51 %. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášk