16 C 125/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 158 614 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byl žalovaný nájemcem bytu žalobce, konkrétně bytu [číslo] o celkové ploše 122 m² na adrese [ulice] [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo]. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou nájemného a záloh na služby byl nájem ukončen výpovědí ke dni [datum]. Žalovaný nezaplatil nájemné a zálohy na služby za měsíce září 2018 až duben 2019. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, na kterou nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce pronajal žalovanému byt [číslo] o celkové ploše 122 m² na adrese [ulice] [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo]. Nájemce se zavázal k placení nájemného ve výši 21 500 Kč a zálohy na služby, a to nejpozději do 5. dne příslušného měsíce na účet pronajímatele. Z Výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] vyplývá, že nájemce porušil povinnost z nájemní smlouvy tím, že nezaplatil nájemné a náklady za služby za říjen až prosinec 2018 a leden a únor 2019. Na základě toho pronajímatel vypověděl nájemní smlouvu bez výpovědní doby. Z Protokolu o předání bytu je zřejmé, že předmětný byt byl žalovaným předán dne 10. 4. 2019. Z Knihy pohledávek ke dni 22. 2. 2021 se podává, že žalovaný neuhradil částku 353 Kč splatnou 5. 9. 2018, 6 x částku 24 650 Kč splatnou 5. 10. 2018, 5. 11. 2018, 5. 12. 2018, 5. 1. 2019, 5. 2. 2019, 5. 3. 2019, částku 8 217 Kč splatnou 5. 4. 2019 a částku 2 144 Kč splatnou 4. 9. 2020. Z Výzvy k úhradě - předžalobní upomínky ze dne 24. 2. 2021 je zřejmé, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2201 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí přiměřeně § 2253 o. z. obdobně. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Nájemní smlouva byla platně uzavřena ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o. z., resp. podle obecných ustanovení o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaný byl za dobu nájmu povinen platit nájemné a sjednané zálohy. Žalovaný však neuhradil nájemné a zálohy na služby ve výši 24 650 Kč (21 500 Kč nájemné + měsíční zálohy na služby ve výši 3 150 Kč) za měsíce říjen 2018 až březen 2019, ve výši 353 Kč za září 2018, ve výši 8 217 Kč a nedoplatek – vyúčtování služby za rok 2019 ve výši 2 144 Kč. Soud vyhověl žalobě i co do zálohových plateb, byť se fakticky od provedení vyúčtování nejedná o nárok na zálohovou platbu, ale o nárok z titulu vyúčtování služeb, který je však důvodný co do výše neuhrazených záloh a nedoplatku vyúčtování služeb. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 513,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 345 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 158 614 Kč sestávající z částky 7 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 280 Kč ve výši 4 888,80 Kč.