30 C 145/2021-88 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že byl účastníkem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], kdy se jedná o věc soudního přezkumu správního rozhodnutí. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 6.4.2016. První (jediné) jednání ve věci bylo nařízeno na 16.1.2020, tedy po více jak 3 letech a 8 měsících. Rozsudek ze dne 16.1.2020 byl doručen žalobci dne 17.2.2020, tedy pod více jak 3 letech a 9 měsících. Žalobce dne 2.3.2020 podal kasační stížnost do rozsudku ze dne 16.1.2020, která je vedena Nejvyšším soudem ČR pod sp.zn. [spisová značka]. Délka řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] je zjevně nepřiměřená a postupem soudu bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobce svou věc srovnává s věcmi, které byly Ústavním soudem ČR projednávány v řízeních vedených pod sp.zn. [ústavní nález] nebo pod sp.zn. [ústavní nález]. Žalobce uplatnil dne 11.12.2019 písemně u Ministerstva spravedlnosti nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení, a to ve výši Kč 200.000 -. Žalobce obdržel dne 15.5.2020 stanovisko žalovaného, kterým žalovaný poskytuje základní odškodnění v podobě konstatování porušení práva. Žalobce má za to, že minimální forma odškodnění není na místě a ze strany žalovaného se jedná o zjevnou bagatelizaci nároku žalobce viz. např. výše zmíněné nálezy Ústavního soudu ČR. 2. Žalovaná uvedla, že po posouzení nároku žalobce v rámci předběžného projednání u příslušné organizační složky závěrem konstatovala, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nad rámec konstatování, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze, pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, žalovaná nárok žalobce na náhradu nemateriální újmy ve výši 200.000 - Kč s přísl., z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení neuznává, a to ani částečně. Dle zjištění žalované bylo namítané řízení doposud vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 4 let a 1 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát a soud II. stupně bude rozhodovat. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. V řízení sp. zn. [spisová značka] se žalobce na žalované, Generální inspekce bezpečnostních sborů, domáhal zrušení rozhodnutí ředitele žalované ze dne 1. 2. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], kterým bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí 1. odboru - kanceláře ředitele žalované ze dne 30. 12. 2015, čj. [číslo jednací] [číslo] tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt s odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů z důvodu zneužití práva na informace žalobcem rozhodl o odmítnutí žádosti o informace podané dne 16. 12. 2015, kterou se žalobce domáhal informace o profesní minulosti a kariéře [titul]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rady Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy kde, od kdy do kdy a na jakých služebních místech působil v rámci bezpečnostních sborů a od kdy je ve služebním poměru u povinného subjektu, a dále o výši jeho platu, kázeňských odměn a odměn za dobu od 1. 1. 2015 do dne vyřízení žádosti o informace, měsíčně i celkem, s uvedením roku jeho narození a obce, ve které má trvalý pobyt, a v případě kázeňských odměn s uvedením důvodů pro jejich poskytnutí. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako velmi nízký. Namítané řízení se žalobce žádným významnějším způsobem nedotýká. Povinný subjekt žalobcovu žádost odmítl se zdůvodněním, že ze strany žalobce šlo o zneužití práva na informace. Rozsudkem vyhlášeným dne 16. 1. 2020 soud tomuto závěru přisvědčil a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ke zneužití práva na informace ze strany žalobce došlo, a to především pro zásadní totožnost žalobcem podané žádosti o informace se žádostí o poskytnutí informací podanou ze strany [titul] [jméno] [příjmení], dříve povinným subjektem rovněž odmítnuté pro zneužití práva, konkrétně pro hrozící dehonestaci příslušníka povinného subjektu [titul]. [anonymizováno] [příjmení] ze strany žadatele [titul] [jméno] [příjmení]. A propojení obou žadatelů. 3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání dne 4. 11. 2021. Podáním ze dne 3. 11. 2021 doručeným soudu téhož dne žalobce podanou žalobu rozšířil s tím, že se krom řízení před Městským soudem v Praze domáhá též náhrady nemajetkové újmy za řízení před správními orgány a za (dosud neukončené) řízení před Nejvyšším správním soudem. V souladu s § 95 odst. 2 o.s.ř. soud změnu žaloby nepřipustil, neboť v důsledku připuštění změny žaloby by bylo zmařeno ústní jednání. Vzhledem k rozšíření žaloby bezprostředně před jednáním nebylo možné doručit změnu žaloby žalované dříve než při jednání, a žalovaná tedy oprávněně namítala, že se s podáním nemohla seznámit. Věc by nebylo možno projednat a rozhodnout na jediném nařízeném jednání, jak soudu ukládá § 114a odst. 1 o.s.ř. když soud neměl k dispozici podklady, které by si rozšíření žaloby vyžádalo (spis správního orgánu, spis o kasační stížnosti). Nepřipuštění rozšíření žaloby však žalobci pochopitelně nebrání svá práva uplatnit samostatným návrhem, a na jeho právech ho tak nijak nekrátí. Pokud pak žalobce nesouhlasil s tím, jakým způsobem„ soud vymezil předmět jednání“, pak pozapomněl, že předmět řízení nevymezuje soud, ale žalobce svým dispozičním úkonem – žalobou. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 6.4.2016 byla Městskému soud v Praze doručena správní žaloba žalobce proti rozhodnutí Ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 1.2.2016 [číslo jednací]. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí vedoucího 1. odboru – kanceláře ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů [číslo jednací] ze dne 30.12.2015, kterým byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Podanou žádostí žalobce žádal informace o profesní minulosti a kariéře [titul]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a sice kde, od kdy do kdy a na jakých služebních místech působil v rámci bezpečnostních sborů, od kdy je ve služebním poměru u GIBS, o vyplácené výši platu, kázeňských odměnách a odměnách za dobu od 1.1.2015, o uvedení roku jeho narození a obce, ve které má trvalý pobyt, v případě kázeňských odměn a odměn s uvedením důvodu jejich poskytnutí. Důvodem odmítnutí žádosti bylo zneužití práva žalobcem. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 16.1.2020, jež nabyl právní moci dne 17.2.2020. Důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že správní soud shledal, že ke zneužití práva na informace ze strany žalobce došlo, když mj. konstatoval, že žalobce vědomě zahlcoval kapacitu povinného subjektu s cílem jej dále časově a věcně zatížit v již jednou řešené věci, dále mj. konstatoval, že ústavně zakotvené právo na svobodný přístup k informacím zcela jistě nebylo k takovým účelům zamýšleno (spis Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka]). 6. Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 10.12.2015 podala České advokátní komoře stížnost na žalobce, kterou Česká advokátní komora neshledala důvodnou (přípis ČAK ze dne 18.2.2016). 7. Dne 11.12.2019 žalobce u Ministerstva spravedlnosti uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé průtahy v řízení vedeném před Městským soudem v Praze sp.zn. [spisová značka] (uplatnění nároku, doručenka datové zprávy, sdělení ze dne 12.12.2019). Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že v předmětném řízení došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, žádost o poskytnutí nemajetkové újmy v penězích hodnotilo jako nedůvodnou (sdělení ze dne 14.5.2020). 8. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí o věci samé nezjistil. Žalovanou navrhovaný spis GIBS soud k důkazu neprováděl pro nadbytečnost, neboť žalovaná jím pouze chtěla vykreslit okolnosti stížnosti k ČAK ze dne 10.12.2015, což soud nepokládal za rozhodné. Jiné návrhy na doplnění dokazování účastníci neměli. 9. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 10. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 11. Dle § 31a odst. 1 téhož zákona:„ Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ 12. Dle § 31a odst. 2 téhož zákona:„ Zadostiučinění se posk