30 C 237/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužné částky za pronajaté zařízení s příslušenstvím. Dále se žalobkyně domáhala částky [částka] z titulu sjednané smluvní pokuty. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (nyní již zaniklá [právnická osoba], [IČO]), a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému za účelem užívání služeb rovněž pronajato přijímací zařízení MODEM COMPAL CH7465LGED3 ED3 WIFI EMTA. Žalovaný však porušoval své povinnosti plynoucí ze smlouvy tím, že neplatil poplatky za poskytnuté služby, což vedlo k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný tak měl podle všeobecných smluvních podmínek povinnost při ukončení smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení určené k využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V případě porušení této povinnosti vzniká právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný pronajaté zařízení v rozporu se svými povinnostmi nevrátil, nárokuje žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum], podle všeobecných smluvních podmínek smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv byla vyzván předžalobní upomínkou. 2. S ohledem na skutečnost, že pobyt žalovaného není znám, soud mu usnesením ze dne 24. června 2020 pod č.j. [číslo jednací] ustanovil opatrovníka podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. pro toto řízení a věc projednal na jednání dne [datum]. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku [částka]. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], výpis z klientského účtu, zakázkový list, všeobecné podmínky, ceník služeb, faktura [číslo] ze dne [datum] faktura [číslo] ze dne [datum], faktura [číslo] ze dne [datum], faktura [číslo] ze dne [datum] a faktura [číslo] ze dne [datum], faktura [číslo] ze dne [datum], odstoupení od smlouvy ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy, potvrzení o úhradě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně sledování zásilky, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronický komunikací, na základě které mu bylo poskytnuto připojení k internetu a kabelová televize. Za účelem připojení bylo žalovanému rovněž pronajato koncové zařízení, přičemž zařízení převzal a služby začal skutečně využívat, jak vyplývá ze zakázkového listu. Žalovaný řádně a včas nehradil vyúčtované poskytované služby, a proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení s tím, že jinak bude vymáhat smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný pronajaté zařízení nevrátil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty. Následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 4. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Smlouvu [číslo] ze dne [datum], uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně (podnikatelem vystupujícím v rámci své podnikatelské činnosti) a žalovaným (spotřebitelem), soud hodnotí, jako smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). 5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z. a postoupení pohledávky byla žalované oznámeno. Žalobkyně je tedy aktivně legitimována. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Za porušení povinnosti vrátit řádně a včas koncové zařízení po skončení smlouvy byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta (čl. 7 4. a čl. 7) ve výši podle ceníku ([částka]) Po právní stránce jde o sjednání smluvní pokuty podle § 2048 o. z. Soud se však s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy zabýval otázkou, zda k uvedenému ujednání přihlédnout. 7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (odst. 1). K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje (odst. 2). Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] musí obecné soudy vždy zohlednit ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), tzn. princip důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Pro úplnost je třeba dodat, že v citované věci Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy částečně podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 1968 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Co se týče sjednané smluvní pokuty, soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti, když ujednání o smluvní pokutě je sice uvedeno ve smlouvě, avšak až na samém konci smluvního formuláře (v prohlášení účastníka) a výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah (jako např. jméno a bydliště žalované). Navíc je třeba zdůraznit, že ve smlouvě není uvedena výše smluvní pokuty, ale pouze odkaz na ceník. Ujednání o smluvní pokutě je tak zakázaným ujednáním k újmě spotřebitele (§ 1813 o. z.) a soud k němu nepřihlédl (§ 1812 odst. 2 o. z.). Z uvedených důvodů část žaloby, která se týkala smluvní pokuty, zamítl (výrok II.). 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, byl-li účastník, ve věci úspěšný jen částečně soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.