30 C 3/2020-49 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že ve věci žalované bylo opakovaně vedeno insolvenční řízení. Žalobce vyplatil zaměstnancům žalované mzdové nároky ve výši 111 870 Kč. Dle § 12 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb. vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci vyplacené mzdové prostředky včetně úroku z prodlení, k čemu přes výzvu nedošlo. 2. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě zpochybnila výši mzdových nároků jednotlivých zaměstnanců, dále poukázala na skutečnost, že po sečtení mzdových nároků dle žalobcem předloženého přehledu lze dojít k jiné částce (108 864 Kč) než která je předmětem žaloby (111 870 Kč). 3. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Ve věci žalované bylo zahájeno dne 31.8.2018 insolvenční řízení, na základě usnesení KS v Brně z téhož dne, které nabylo právní moci dne 28. 9. 2018, bylo ins. řízení skončeno (odmítnutí ins. návrhu). Ve věci žalované bylo zahájeno dne 26.2.2019 insolvenční řízení, na základě usnesení KS v Brně z téhož dne, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2018, bylo ins. řízení skončeno (odmítnutí ins. návrhu) (výpis z OR žalované). 5. Zaměstnankyni [jméno] [příjmení] žalobce uspokojil mzdové nároky ve výši 35 680 Kč včetně zákonných odvodů za měsíc 8/2018 a částku 2 611 Kč včetně zákonných odvodů za měsíc 7/2018, když nejprve za měsíc 8/2018 přiznal částku 12 200 Kč a po doplnění podkladů pak částku 23 480 Kč (rozhodnutí ÚP – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 4.2.2019 a ze dne 19.12.2018). 6. Žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 10.4.2019 k uhrazení prostředků vyplacených zaměstnancům žalobcem ve výši 74 937 Kč, výzva byla doručena dne 11.4.2019 (výzva, doručenka). Žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 26.9.2019 k uhrazení prostředků vyplacených zaměstnancům žalobcem ve výši 111 870 Kč, výzva byla doručena dne 26.9.2019 (výzva, doručenka). 7. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí o věci samé nezjistil. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Dle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. odst. 1:„ Krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle § 4 odst. 2 neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat krajské pobočce Úřadu práce, zda provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů.“ 10. Dle § 8 odst. 1 téhož zákona:„ Souhlasí-li výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným zaměstnavatelem nebo správcem, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce do 10 dnů od předložení tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě.“ 11. Dle § 8 odst. 2 téhož zákona:„ Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky ve lhůtě podle § 4 odst. 5 a od písemného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo správcem uplynulo více než 10 dnů, oznámí Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce zaměstnanci termín, způsob uspokojení nároků a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě do 10 dnů ode dne, kdy obdržel žádost zaměstnance.“ 12. Dle § 8a odst. 1 téhož zákona:„ Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky a zaměstnavatel nebo správce potvrdil mzdové nároky zaměstnance včetně částek, které nelze podle tohoto zákona považovat za mzdové nároky, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce tyto částky z celkové výše uplatněných mzdových nároků odečte a zbývající část mzdových nároků zaměstnanci přizná.“ 13. Dle § 8a odst. 2 téhož zákona:„ Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě přiznaných mzdových nároků nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejich přiznání.“ 14. Dle § 12 odst. 2 téhož zákona:„ Zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně <i>a) rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku,</i> <i>b) rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku,</i> <i>c) zrušil konkurs z jiného důvodu než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující,</i> a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce písemně vyzván k jejich úhradě.“ 15. Žalobkyně k podané žalobě přiložila z důkazů pouze informativní přehledy dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele ve formě tabulek. Dále pak přiložila rozhodnutí ve věci [jméno] [příjmení] ze dne 4.2.2019, přičemž u ústního jednání dne 17. 12. 2020 doplnila taktéž rozhodnutí ve věci [jméno] [příjmení] ze dne 19.12.2018. Z ostatních navržených důkazů již žalobce předložil pouze výzvy žalované dle § 12 zákona a oznámení o výši uspokojených mzdových nároků zaměstnanců adresovaných Krajskému soudu v Brně. 16. Jelikož soud neměl za to, že žalobce takto dostatečně v celém rozsahu tvrdil a prokázal svůj nárok, poučil při jednání dne 17. 12. 2020 žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdil a prokázal, zda postupoval podle § 7 zákona č. 118/2000 Sb., zda bylo postupováno dle § 8 zákona, zda došlo k rozporu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona, zda bylo postupováno ve smyslu § 9 odst. 3 či 4 zákona, dále aby tvrdil a prokázal jakou částku jakým zaměstnancům vyplatil, za které období, jak k této částce dospěl a aby předložil jednotlivá rozhodnutí úřadu práce o uspokojení mzdových nároků zaměstnanců, pokud byla vydána. K vyhovění výzvě dle § 118a o.s.ř. byla poskytnuta lhůta 30 dnů, která uplynula dne 18. 1. 2021. 17. Žalobce skutečně soudu zaslal jednotlivá rozhodnutí úřadu práce o uspokojení mzdových nároků zaměstnanců, z nichž je možno prokázat v jakém rozsahu byly mzdové nároky jednotlivých zaměstnanců uspokojeny a z jakých důvodů, nicméně tak učinil až dne 22.1.2021. Svá tvrzení pak žalobce doplnil až podáním ze dne 22. 2. 2021. Žalovaná posléze namítla, že k důkazům předloženým v rozporu s koncentrací řízení, o níž byli účastníci poučeni, nelze přihlížet. 18. Dle § 118b odst. 1 o.s.ř.:„ Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.“ 19. Účastníci byli o koncentraci řízení poučeni jak v předvolání, tak u ústního jednání dne 17. 12. 2020. K vyhovění výzvě dle § 118a o.s.ř. byla poskytnuta lhůta 30 dnů, po poučení o koncentraci řízení neměl ani jeden z účastníků další důkazní návrhy. Za tohoto stavu věci dospěl senát k závěru, že doplnění tvrzení a označení důkazů, které učinil žalobce ve dnech 22. 1. 2021 a 22. 2. 2021 bylo již učiněno v rozporu s koncentrací řízení, neboť se tak stalo již po nastalé koncentraci řízení, resp. po marném uplynutí lhůty, která byla žalobci poskytnuta dle § 118a o.s.ř. k dotvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání. Nejedná se současně ani o jednu z výjimek dle § 118b odst. 1 o.s.ř. K listinám označeným po uplynutí této lhůty proto již soud nemohl přihlížet. 20. Soud tedy vycházel ze zjištěného skutkového stavu, přičemž dospěl k závěru, že žalobce svůj nárok prokázal pouze částečně, a to ve vztahu k zaměstnankyni [jméno] [příjmení], u které prokázal, že jí na základě vy