4 C 141/2020-45 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu náhrady škody vzniklé žalobci na zdraví dne 13. 6. 2017, kdy byl žalobce ubytován v Pensionu [ulice], na adrese [adresa] (dále jen„ pension“), jehož provozovatelem byl žalovaný. Ke škodní události došlo tak, že uvedeného dne byli v pensionu ubytováni rovněž američtí turisté, kteří při přípravě stravy nevhodně využívali společnou kuchyňku v 1. patře pensionu, a způsobili žalobci postříkání rukou žalobce tukem. V předmětné době nebyl rovněž v pensionu po dobu cca 5 týdnů prováděn řádný úklid. Následkem této události musel žalobce vyhledat lékařskou péči, neboť na postižených místech rukou se mu vytvořily puchýře, krvavé ranky a zánětlivá ložiska (léze), které se nedařilo léčit volně prodejnými přípravky. Ode dne 28. 7. 2017 byl žalobce v lékařské péči Kožní ambulance [právnická osoba], se sídlem [adresa], dle lékařské zprávy ze dne [datum] mohl být příčinou kožního onemocnění žalobce právě jím udávaný, výše popsaný, skutkový děj. Žalobci takto bylo při užívání společných prostor pensionu způsobeno uvedené poškození zdraví, proto požaduje žalobce na žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč, neboť žalovaný jako tehdejší provozovatel pensionu odpovídá za újmu, které vznikla žalobci jako uživateli žalovaným poskytovaných služeb. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalobní částky dopisem ze dne 23. 9. 2019, uvedená výzva zůstala bez jakékoliv reakce žalovaného. 2. K výzvě soudu žalobce dále uvedl ke skutkovému a právnímu základu jeho nároku následující. Žalobce zdůraznil, že se žalobou výslovně nedomáhá náhrady škody na zdraví v podobě standardních forem vyvažující vytrpěné bolesti (bolestného) či překážky lepší budoucnosti (ztížení společenského uplatnění); žalobce zdůraznil, že se domáhá odčinění tzv. další nemajetkové újmy vzniklé zásahem do osobnostní sféry žalobce (do zdraví a tělesné integrity), když poškození zdraví zásadním způsobem ovlivnilo žalobcův život po dobu jednoho roku až dvou let, žalobce byl v důsledku poškození zdraví omezen na svém obvyklém pracovním a společenském životě po dobu rekonvalescence včetně dopadů na psychiku. Žalobce uvedl, že tato tzv.„ další nemajetková újma při ublížení na zdraví“ byla spojena se zásahem do zdraví žalobce, který nespočíval v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; šlo o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Žalobce dále pokračoval, že specifické okolnosti spočívaly v tom, že žalobci se v důsledku postříkání rukou tukem ve společné kuchyňce (což měl umožnit provozovatel ubytovacího zařízení, ačkoliv k takovému užití, tj. přípravě smažených pokrmů z masa, neměla být kuchyňka určena – kuchyňka měla sloužit maximálně k ohřevu hotových jídel) v kombinaci s nedostatečným úklidem pensionu po několik týdnů na předloktích žalobce vytvořily puchýře a následně krvavé ranky, se vznikem zánětlivých ložisek (lézí). Uvedené poškození kůže žalobci krom bolestivosti způsobilo též zohyzdění předloktí a v letních měsících, které vzápětí po události následovaly (k předmětné události mělo dojít dne 13. 6. 2017), musel žalobce nosit buď tričko s dlouhým rukávem, což ovšem komplikovalo hojení a zvyšovalo diskomfort, naopak při nezakrytých předloktích byl však žalobce pro své okolí společensky odpudivý a okolí se obávalo, aby nedošlo k přenosu nákazy kožní nemoci. Žalobce ani nemohl mít vztah se ženou, neboť se ho každá žena štítila pro vzhled rukou. Žalobce získal přezdívku„ lézák“ a v okolí [místo] [anonymizována dvě slova] [obec], kde se nejčastěji pracovně pohyboval (vykonával reklamní činnost) ho takto řada osob titulovala. Uvedeným poškozením kůže žalobce trpěl po dobu jednoho roku velmi intenzivně, další rok již došlo ke zlepšení díky léčbě aplikované v odborné lékařské péči kožní ambulance [titul] [příjmení]. [jméno] léčba byla rovněž časově náročná, mj. žalobce musel prodělat asi 20 ambulantních výkonů a aplikací dusíkem, aby se podařilo léze alespoň částečně odstranit. Žalobce vnímal své postižení jako společensky degradující, což mělo dopad i do psychické oblasti, kdy žalobce ztratil vzhledem k reakcím okolí sebedůvěru, raději se stranil společnosti. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k absenci dohledatelné judikatury k odškodnění tzv. další újmy na zdraví nezbylo než vyjít z jiných, leč také život omezujících případů narušení osobní integrity, přičemž argumentoval případy odškodnění nemajetkové újmy při omezení osobní svobody v důsledku nezákonného trestního stíhání a požadovanou výši odškodnění považoval ve srovnání s tím za symbolickou. Žalobce uzavřel, že je zcela spravedlivé, aby za škodu odpovídal v „ poslední instanci“ žalovaný, neboť ze strany Policie ČR nedošlo ke ztotožnění pachatelů, tím méně se lze domnívat, že by k jejich identifikaci přispěl sám žalovaný, který se stavěl k celé věci kategoricky negativně. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, přičemž především namítal, že není osobou pasivně legitimovanou v tomto sporu, neboť bezesporu není původcem zásahu do osobnostní sféry žalovaného, tedy osobou, která zasáhla svým jednáním do osobnostní sféry žalobce ve smyslu toho, jak žalobce svůj nárok konstruuje jako nárok z ochrany osobnosti. Žalovaný dále nadto uvedl, že k tvrzenému poškození zdraví nedošlo v zařízení provozovaném žalovaným, žalovaný považoval za sporný i skutkový děj, tedy že by mělo být zdraví žalobce poškozeno dějem, který popisuje žalobce. K tomu žalovaný uvedl, že tvrdí-li žalobce, že k údajnému poškození zdraví žalobce došlo dne 13. 6. 2017, a to údajně zaviněním cizích osob, přičemž žalobce objektivně dle vlastních tvrzení vyhledal lékařskou pomoc po 1,5 měsíci (podle tvrzení žalobce až 28. 7. 2017) od údajného poškození zdraví, pak není možno určit příčinu zdravotního poškození žalobce zjištěnou lékařsky dne 28. 7. 2017. K poškození zdraví mohlo dojít kdykoliv před 28. 7. 2017 a nikoliv jen 13. 6. 2017 a nikoliv jen způsobem, který žalobce uvádí, že byl příčinou poškození. Žalobce namítal, že žalovaný na podporu svých tvrzení o skutkovém ději majícím zakládat poškození jeho zdraví uvedl pouze, že k tomu mělo dojít ze strany amerických turistů, avšak v tomto ohledu navrhl k důkazu toliko svůj účastnický výslech. Pokud však ke skutkovému ději došlo v čase, místě a způsobem popisovaným žalobcem, pak na místě byly třetí osoby, které by mohly skutkový děj prokázat. Tyto však žalobce nenavrhuje a v tomto ohledu setrvává na svém účastnickém výslechu. Žalovaný uzavřel, že žalobní nárok jakožto osobnostní nárok na náhradu nemajetkové újmy je vůči němu uplatněn jako vůči někomu, kdo není pasivně legitimován. I pokud by byla pravdou žalobní tvrzení žalobce o průběhu vzniku škody (žalovaný striktně odmítá, že by tomu tak bylo), pak pasivně legitimovaný k nároku podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, je škůdce. Žalovaný není škůdcem ani původcem zásahu do osobnostní sféry žalovaného, osobně nezpůsobil žalovanému jím tvrzenou nemajetkovou újmu, a jiný důvod k odškodnění nemajetkové újmy, a to ani z titulu odpovědnosti žalovaného z provozní činnosti jako provozovatele předmětného penzionu, zákon nezakládá. 4. Soud v tomto případě shledal podmínky pro rozhodnutí věci toliko na základě samotných žalobních tvrzení, aniž by bylo potřeba provádět dokazování, neboť už ze samotných žalobních tvrzení plyne, že žaloba vůči žalovanému provozovateli předmětného penzionu nemůže být důvodná, a to i kdyby se veškerá žalobní tvrzení ukázala jako pravdivá, a to z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného. 5. V posuzované věci nebylo sporu o tom, že žalovaný byl v době, kdy žalobce utrpěl předmětný úraz, provozovatelem předmětného penzionu jakož i o tom, že zranění nebylo způsobeno žalobci jednáním žalovaného (podle samotných žalobních tvrzení žalobce jinými blíže nezjištěnými osobami – americkými turisty ubytovanými v penzionu). Sporné byly z pohledu žalovaného všechny ostatní rozhodné skutečnosti, zejména to, zda k poškození zdraví žalobce došlo vůbec v předmětném penzionu, za jakých okolností (včetně údajně zanedbaného úklidu penzionu), objasňování těchto sporných skutečností nebylo vzhledem ke konstrukci žalobního nároku (jakožto nároku z ochrany osobnosti, tj. nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do osobnostní sféry žalobce – jeho zdraví a tělesné či duševní integrity), právně rozhodné. A to proto, že osobnost člověka je právem chráněna vůči neoprávněnému zásahu, tedy z hlediska pasivní věcné legitimace vůči původci zásahu, který je pak legitimován k nárokům (povinnostem) plynoucím z neoprávněného zásahu. To je dáno tím, že právem plynoucím z ochrany osobnosti je vždy nárok, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek