4 C 178/2018-36 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanými žalobami domáhal nahrazení souhlasu s vydáním předmětů úschovy – peněžních částek přijatých do úschovy soudu usneseními zdejšího soudu s tvrzením, že v řízení o úschově žalovaná nesouhlasila s vydáním předmětů úschov žalobci. Žalobce je přitom přesvědčen, že mu předmět úschovy náleží, když coby vlastník souboru nemovitostí v k. ú. [část obce] zapsaných na [list vlastnictví] a tvořících tzv. areál Pražské tržnice pronajal předmětné nemovitosti žalované na základě Nájemní smlouvy č. A/39 [číslo] ze dne 9. 12. 1994. Z důvodu prodlení žalované s placením nájemného žalobce předmětnou nájemní smlouvu vypověděl výpovědí ze dne 16. 12. 2011. Výpověď byla žalované doručena dne 19. 12. 2011 a následujícího dne začala běžet dvanáctiměsíční výpovědní doba. Nájemní vztah tak skončil ke dni 31. 12. 2012. Počínaje dnem 1. 1. 2013 tak žalované nesvědčil žádný užívací titul k předmětným nemovitým věcem a žalovaná ani neměla právo na platby od osob, které s žalovanou uzavřely podnájemní smlouvy k jednotlivým objektům v předmětném areálu. Jelikož žalovaná zpochybňovala oprávněnost podané výpovědi, byl žalobce nucen podat žalobu na vyklizení, která byla projednávána před zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 4/2013 a žalobu na zaplacení dlužného nájemného, která byla projednávána před zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 104/2012. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že nesouhlasí s výpovědí ze dne 16. 12. 2011, a to zejména z důvodu, že nebyly naplněny důvody pro vypovězení nájemní smlouvy ze dne 9. 12. 1994. Žalovaná plnila všechny povinnosti z nájemního vztahu vždy řádně. Závěrem poukázala na to, že podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019-622, a navrhla, aby soud řízení přerušil do skončení dovolacího řízení. 3. Usneseními zdejšího soudu soud řízení přerušil do pravomocného skončení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 104/2012. 4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 C 104/2012-608, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019-822, bylo zjištěno, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 246 417 488 Kč s příslušenstvím a dále povinnost do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit a vyklizené řádně předat žalobkyni nemovitosti tvořící areál bývalých jatek v [obec a číslo], v [část obce], [ulice] [adresa], včetně pozemků číslo parcely [číslo], číslo parcely [číslo], číslo parcely [číslo] a číslo parcely [číslo] a číslo parcely 306 zahrnující 38 nadzemních objektů, vnitřní komunikace, veřejná prostranství a zděné oplocení areálu včetně 9 bran, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu v katastrálním území Holešovice na [příjmení] vlastnictví [číslo] když oba soudy dospěly k závěru, že výpověď daná žalobcem žalované z nájemního poměru založeného nájemní smlouvou č. A/39 [číslo] ze dne 9. 12. 1994 je platná a oprávněná s tím, že nájemní poměr skončil k 31. 12. 2012. 5. Po pravomocném skončení řízení soud ve věci 5 C 104/2012 soud pokračoval v řízení. 6. Podle ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. 7. Podle ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. 8. Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4301/2017). V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že v rozhodnutích přijatých v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 4/2013 soudy závazně posoudily předběžnou otázku mezi týmiž účastníky řešenou přímo ve výroku rozhodnutí, tj. otázku existence nájemního poměru v rozhodném období (od 1. 1. 2013), soud v projednávané věci proto nemůže shodnou otázku posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Jelikož bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, že nájemní poměr vzniklý na základě nájemní smlouvy č. A/39 [číslo] ze dne 9. 12. 1994 uzavřené mezi účastníky dne 31. 12. 2012 zanikl, má soud za to, že od 1. 1. 2013 již žalovaná není oprávněna inkasovat platby od svých podnájemců, které náleží žalobci coby vlastníku nemovitých věcí užívaných složiteli (podnájemci). 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná bez omluvy nedostavila k jednání konanému dne 14. 4. 2021, projednal a rozhodl soud věc v nepřítomnosti žalované v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 4. 2021. Žalované bylo dne 22. 12. 2020 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 10. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 11. V posuzované věci se jedná o spor z titulu sporu o vydání úschovy. Je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. 12. Jelikož z nesporných žalobních tvrzení uplatněný nárok vyplývá, přičemž žalovaný v řízení nevyvinul žádnou procesní aktivitu, v jejímž rámci by uplatnil jakoukoliv svou obranu proti žalobnímu nároku, soud rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud nepřiznal žalobci, jež je veřejnoprávní korporací, náhradu nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, neboť se v posuzovaném případě jedná o formulářové žaloby jednoduššího typu (žaloby o nahrazení souhlasu žalované s vydáním úschovy), přičemž by žalobkyně měla disponovat vlastním odborným aparátem tak, aby v jednodušším typu soudních sporů nebyla nucena vynakládat prostředky na právní zastoupení. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů spočívající v uhrazených soudních poplatcích (24 000 Kč) a 25x paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. (12x podání žaloby, 12x příprava na jednání, 1x účast na jednání), celkem 31 500 Kč.