4 C 282/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne 4. 11. 2016 nabídla žalovanému telefonickou nabídkou zveřejnění jeho firmy na internetových stránkách žalobkyně – balíčku IOA 160, žalovaný nabídku telefonicky akceptoval a tím došlo k uzavření nepojmenované smlouvy o zveřejnění firmy. Předmětem byl závazek žalobkyně zveřejnit obchodní firmu žalovaného v příslušném produktu a poskytnout mu související služby za podmínek a za odměnu dohodnutou ve smlouvě. Služby byly žalovanému účtovány fakturou [číslo]. Žalovaný však nezaplatil ničeho, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagoval 5. Soud z předložených listin (emailová komunikace, faktura [číslo] všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 4. 11. 2016 uzavřel prostřednictvím telefonu žalovaný se žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem byla prezentace a zveřejnění firmy žalovaného na webových stránkách žalobkyně. Žalobkyně dle uzavřené smlouvy prezentovala inzerát žalovaného na svých internetových stránkách [webová adresa]) v období od 7. 11. 2016 do 7. 11. 2017. Následně žalovanému za poskytnuté služby žalobkyně vystavila dne 7. 11. 2016 fakturu [číslo] na částku 4 828 Kč. Celková cena za poskytnuté služby činila 6 038 Kč. Žalovaný uhradil částku 1 210 Kč. Faktura byla splatná dne 21. 11. 2016. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci z listinných důkazů žalobce, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ve smyslu ust. § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a bylo jí proto v celém rozsahu vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 1968 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se dle § 1970 o. z. řídí nař. vlády č. 351/2013. Soud přiznal žalobkyni také náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ve smyslu výše citovaného § 3 vyhl. č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 828 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.