4 C 3/2018-33 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanými žalobami domáhal nahrazení souhlasu s vydáním předmětů úschovy – peněžních částek přijatých do úschovy soudu usneseními zdejšího soudu s tvrzením, že v řízení o úschově žalovaná nesouhlasila s vydáním předmětů úschov žalobci. Žalobce je přitom přesvědčen, že mu předmět úschovy náleží, když coby vlastník souboru nemovitostí v k. ú. [část obce] zapsaných na [list vlastnictví] a tvořících tzv. areál Pražské tržnice pronajal předmětné nemovitosti žalované na základě Nájemní smlouvy č. A/39 [číslo] ze dne 9. 12. 1994. Z důvodu prodlení žalované s placením nájemného žalobce předmětnou nájemní smlouvu vypověděl výpovědí ze dne [datum]. Výpověď byla žalované doručena dne [datum] a následujícího dne začala běžet dvanáctiměsíční výpovědní doba. Nájemní vztah tak skončil ke dni [datum]. Počínaje dnem [datum] tak žalované nesvědčil žádný užívací titul k předmětným nemovitým věcem a žalovaná ani neměla právo na platby od osob, které s žalovanou uzavřely podnájemní smlouvy k jednotlivým objektům v předmětném areálu. Jelikož žalovaná zpochybňovala oprávněnost podané výpovědi, byl žalobce nucen podat žalobu na vyklizení, která byla projednávána před zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 4/2013 a žalobu na zaplacení dlužného nájemného, která byla projednávána před zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 104/2012. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že nesouhlasí s výpovědí ze dne [datum], a to zejména z důvodu, že nebyly naplněny důvody pro vypovězení nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná plnila všechny povinnosti z nájemního vztahu vždy řádně. Závěrem poukázala na to, že podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019-622, a navrhla, aby soud řízení přerušil do skončení dovolacího řízení. 3. Usneseními zdejšího soudu soud řízení přerušil do pravomocného skončení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 104/2012. 4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 C 104/2012-608, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019-822, bylo zjištěno, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím a dále povinnost do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit a vyklizené řádně předat žalobkyni nemovitosti tvořící areál bývalých jatek v [obec a číslo], v [část obce], [ulice] [adresa], včetně pozemků číslo parcely [číslo], číslo parcely [číslo], číslo parcely [číslo] a číslo parcely [číslo] a číslo parcely 306 zahrnující 38 nadzemních objektů, vnitřní komunikace, veřejná prostranství a zděné oplocení areálu včetně 9 bran, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu v katastrálním území Holešovice na [příjmení] vlastnictví [číslo] když oba soudy dospěly k závěru, že výpověď daná žalobcem žalované z nájemního poměru založeného nájemní smlouvou č. A/39 [číslo] ze dne 9. 12. 1994 je platná a oprávněná s tím, že nájemní poměr skončil k [datum]. 5. Po pravomocném skončení řízení soud ve věci 5 C 104/2012 soud pokračoval v řízení. 6. Podle ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. 7. Podle ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. 8. Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4301/2017). V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že v rozhodnutích přijatých v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 4/2013 soudy závazně posoudily předběžnou otázku mezi týmiž účastníky řešenou přímo ve výroku rozhodnutí, tj. otázku existence nájemního poměru v rozhodném období (od [datum]), soud v projednávané věci proto nemůže shodnou otázku posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Jelikož bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, že nájemní poměr vzniklý na základě nájemní smlouvy č. A/39 [číslo] ze dne 9. 12. 1994 uzavřené mezi účastníky dne [datum] zanikl, má soud za to, že od [datum] již žalovaná není oprávněna inkasovat platby od svých podnájemců, které náleží žalobci coby vlastníku nemovitých věcí užívaných složiteli (podnájemci). 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná bez omluvy nedostavila k jednání konanému dne [datum], projednal a rozhodl soud věc v nepřítomnosti žalované v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalované bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 10. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 11. V posuzované věci se jedná o spor z titulu sporu o vydání úschovy. Je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. 12. Jelikož z nesporných žalobních tvrzení uplatněný nárok vyplývá, přičemž žalovaný v řízení nevyvinul žádnou procesní aktivitu, v jejímž rámci by uplatnil jakoukoliv svou obranu proti žalobnímu nároku, soud rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud nepřiznal žalobci, jež je veřejnoprávní korporací, náhradu nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, neboť se v posuzovaném případě jedná o formulářové žaloby jednoduššího typu (žaloby o nahrazení souhlasu žalované s vydáním úschovy), přičemž by žalobkyně měla disponovat vlastním odborným aparátem tak, aby v jednodušším typu soudních sporů nebyla nucena vynakládat prostředky na právní zastoupení. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů spočívající v uhrazených soudních poplatcích ([částka]) a 21x paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. (10x podání žaloby, 10x příprava na jednání, 1x účast na jednání), celkem [částka].