4 C 465/2020-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalobkyně splnila povinnost přihlásit se jako poplatník televizních poplatků dne 1. 2. 1987, avšak televizní poplatky nezaplatila za období od dubna 2017 do července 2019 včetně. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 26. 5. 2021. Žalované bylo dne 10. 5. 2021 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavila a svou neúčast neomluvila. 4. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Soud na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), tj. ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy, jakož i tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu zákonné povinnosti k placení televizních poplatků. Předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu. 6. Jelikož z nesporných žalobních tvrzení uplatněný nárok vyplývá, přičemž žalovaná v řízení nevyvinula žádnou procesní aktivitu, v jejímž rámci by uplatnila jakoukoliv svou obranu proti žalobnímu nároku, soud rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu, včetně žalobou požadovaného příslušenství. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 780 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 900 Kč ve výši 399 Kč.