8 C 104/2021 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen,,právní předchůdce žalobce“), poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6.000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci jistinu ve výši 6.000 Kč a částky 4.640 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 799 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 1.952 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 1.889 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit žalobci v 45 týdenních splátkách po 237 Kč Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 1. 2018. Žalovaný tak dluží žalobci uhradit 9.722,62 Kč spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud proto postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodl na základě účastníky předložených listin. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako cedentem a společností [právnická osoba], zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal hradit svůj závazek v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Současně si strany ujednaly poplatek za administrativní činnost ve výši 1.889 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 1.952 Kč a úrok ve výši 799 Kč. Z dohody o provedení práce bylo zjištěno, že žalovaný měl sjednanou dohodu o provedení práce od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 s hodinovou odměnou 80 Kč. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že čistý příjem za měsíc listopad 2017 činil 11.150 Kč a za prosinec 2017 11.350 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že na dlužné jistině žalovaný dluží 5.760 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“). Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 6. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 257/2016 Sb.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 11. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 12. Soud na základě zjištěných skutkových okolností má za prokázané, že došlo k platně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru, tj. v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce soudu osvědčil, že s náležitou odbornou péčí posoudil úvěryschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když se nespoléhal pouze na tvrzení žalovaného o možnosti splácet takový úvěr. Tato skutečnost vyplývá jednak z dohody o provedení práce, jakož i z výplatních pásek žalovaného. S ohledem na výši poskytnutého úvěru a s přihlédnutím k výši týdenních splátek, lze zcela oprávněně dospět k závěru, že žalobce měl legitimní očekávání, že žalovaný bude svůj závazek plnit řádně a včas, a proto lze přisvědčit žalobci, že v daném případě vyvinul patřičnou odbornou péči při posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Ve vztahu ke smluvním ujednáním soud konstatuje, že mají dostatečnou velikost písma, tj. nebyla jakkoliv menší velikosti oproti okolnímu textu, rovněž taková ujednání byla včleněna do samotného textu smlouvy o poskytnutí úvěru, tudíž soud nároku žalobce v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením závazku ve smyslu ust. § 1968 o. z., přiznal soud žalobci i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 13. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.