8 C 111/2021-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.000 Kč s tím, že dne 9. 12. 2020 žalovaný pobýval a byl ošetřen v [zařízení] [anonymizována tři slova] [obec], která je provozována žalobcem. K uhrazení nákladů za ošetření byl žalobcem vystaven daňový doklad [číslo] na částku 3.000 Kč s datem splatnosti 8. 1. 2020. Žalovaný tento dluh uznal písemně dne 9. 12. 2019, avšak dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Z uznání dluhu ze dne 9. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalovaný dne 9. 12. 2019 uznal svůj dluh vůči žalobci spočívající v úhradě částky 3.000 Kč za provedené vyšetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne podpisu této listiny. Z daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že žalobce vystavil fakturu žalovanému na úhradu částky 3.000 Kč za pobyt na protialkoholní záchytné stanici, a to s datem splatnosti dne 8. 1. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, která byla podána u provozovatele poštovních služeb pod podacím číslem [číslo] téhož dne, tj. 26. 8. 2020. 5. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu musí být vymezeno co do důvodu (titulu) a výše a musí být učiněno v písemné formě. Jedná se tak o obligatorní kauzální právní jednání, které musí být učiněno bez výhrad. 6. Podle ust. § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 7. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvu byť alespoň částečně, dlužnou částku uhradil, rovněž tak zpochybnění uznání dluhu. Jelikož žalobce prokázal uznávaný dluh jednak co do důvodu a výše a uznání dluhu není zaměnitelný s jiným, tj. z uznávacího projevu je zřejmé, který dluh byl dlužníkem (žalovaným) uznán a má podklad v jeho písemném prohlášení, má tak soud žalobcův nárok za prokázaný jednak co do důvodu a jeho výše, proto nároku žalobce soud vyhověl. 8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele, přičemž podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením svého závazku vůči žalobci, soud proto žalobci rovněž přiznal i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 10. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.