8 C 17/2021 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru s odůvodněním, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 3.500 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] s datem splatnosti dne 2. 7. 2019. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud proto postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodl na základě účastníky předložených listin. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3.500 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným s datem splatnosti 2. 7. 2019 Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobce poukázal finanční prostředky žalovanému ve výši 3.500 Kč dne [datum] pod variabilním symbolem rodného čísla žalovaného. Soud z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2020 a podacího archu zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. 5. Mezi žalobcem, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 257/2016 Sb.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 10. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 11. Žalobce na výzvou soudu nesdělil ničeho, zda prověřoval úvěryschopnost žalovaného, proto soud uzavřel, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s rozsudkem sp. zn. [spisová značka], jakož i ústavním nálezem sp. zn. [ústavní nález] a shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou. 12. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), neboť k poskytnutí finančních prostředků v částce 3.500 Kč ze strany žalobce žalovanému došlo. Žalovaný tak s ohledem na výše uvedené má povinnost žalobci vrátit pouze jistinu v této výši, tj. v částce 3.500 Kč. Pouze v této částce lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se poplatku ve výši 1.022 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 935,79 Kč vyhovět nelze s ohledem na výše uvedené závěry zdejšího soudu, a proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu k plnění před podáním žaloby. Počínaje dnem 7. 2. 2020 se žalovaný dostal do prodlení a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 13. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci samé částečný úspěch, tj. v rozsahu 29,62 %. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem náklady činí 1.489 Kč, přičemž oprávněný nárok žalobce v rozsahu 29,62 % odpovídá částce 441 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.