8 C 340/2020 — Obvodní soud pro Prahu 7

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě nového mobilního telefonu za kupní cenu 16.990 Kč. Zboží však vykazovalo podstatné vady a bylo proto žalobkyní reklamováno u žalované dne [datum] ([číslo]). Datum očekávané opravy uvedla žalovaná dne 3. 6. 2020. Emailem ze dne 17. 6. 2020 žalobkyně žalované sdělila, že s ohledem na marné vypršení 30 denní lhůty, odstupuje od kupní smlouvy a vyzvala žalovanou k vrácení uhrazené kupní ceny. Emailem ze dne 17. 6. 2020 bylo žalobkyni ze strany žalované odpovězeno, že 30 denní lhůta se na vyřízení reklamace podané žalobkyní nevztahuje, protože„ objednávka byla na IČO“ a že po vyřízení reklamace bude kontaktována. Dle žalobkyně sice obecně platí, že 30 denní lhůta na vyřízení reklamace se vztahuje na spotřebitele, pokud si však samotný prodávající s kupujícím nesjednají nad rámec zákona jinou lhůtu k vyřízení reklamace. Takto se v tomto případě stalo dle čl. 4 Reklamačního řádu žalobkyně účinného od 1. 1. 2014, kde je uvedeno, že„ Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající s kupujícím nedohodne na delší lhůtě. … Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.“ Při podstatném porušení smlouvy tedy vznikl žalobkyni nárok od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení peněz. Jednáním žalované, odmítnutím vrácení uhrazené kupní ceny, byla způsobena škoda, protože byla žalobkyně nucena obrátit se na právního zástupce. Tuto škodu je oprávněna po žalované vymáhat a její výše odpovídá nákladům právního zastoupení dle advokátního tarifu. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k vrácení uhrazené kupní ceny ve výši 16.990 Kč a úhradě nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní. služby, 2 režijní paušálů a DPH ve celkové výši 5.053 Kč ze dne 24. 6. 2020. Žalovaná vrátila prostřednictvím právního zástupce kupní cenu ve výši 16.990 Kč, neuhradila požadovanou náhradu nákladů řízení. Žalovaná učinila nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] k uzavřena kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě mobilního telefonu za kupní cenu 16 990,00 Kč a předmětné zboží bylo žalobkyní reklamováno dne [datum]. Rovněž, že žalovaná předmětnou reklamaci nestihla vyřídit ve lhůtě 30 dnů. Z těchto skutkových tvrzení soud vycházel dle ust. § 120 (3) o.s.ř. jako z nesporných. Dle žalované bylo předmětné zboží zakoupeno žalobkyní, co by právnickou osobou, na kterou se zákon o ochraně spotřebitele nevztahuje. Proto nevyhověla požadavku na odstoupení od smlouvy. V návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně, s ohledem na proklientský přístup a ve snaze vyhnout se zbytečnému soudnímu sporu, žalovaná vyhověla nároku žalobkyně a na základě vystaveného dobropisu vrátila žalovaná žalobkyni kupní cenu předmětného zboží v plné výši. Dle žalované žalobkyně nemá nárok na úhradu nákladů za právní zastoupení. Pro podporu svého tvrzení žalovaná rovněž odkazuje na ustálenou judikaturu, dle které platí, že nárok na náhradu nákladů má svůj základ v procesním právu a vzniká teprve až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto ohledu konstitutivní účinek (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.06.2011, sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanoviskem). Nad nárok samotný, který spočívá v žalované neuhrazených nákladech za právní zastoupení v předžalobním„ řízení“, žalovaná také zcela odmítá žalobkyní nárokované náklady řízení, které (opětovně) sestávají z převzetí a přípravy věci, (opětovně) ze zaslání předžalobní upomínky a z písemného podání nebo návrhu ve věci samé (celkem 3 úkony). Žalobkyně si ad absurdum tak po žalované požaduje celkem 5 úkonů právní, když k samotné„ jistině“, tj. částce požadované žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne [číslo], jež se skládá ze 2 úkonů právní služby – převzetí a příprava právního zastoupení a zaslání předžalobní výzvy, jsou uměle přidány další tvrzené náklady žalobkyně, a to zcela totožné – převzetí a příprava právního zastoupení, zaslání předžalobní výzvy ze dne 24.06.2020. K výše uvedenému si pak žalobkyně požaduje pátý úkon – návrh ve věci samé. Z provedených důkazů (faktura [číslo] reklamace RMA č. [číslo], email žalobce ze dne 17. 6. 2020 (odstoupení, výzva k úhradě), email žalovaného ze dne 17. 6. 2020, Reklamační řád žalovaného a shodných skutkových tvrzení) soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě nového mobilního telefonu za kupní cenu 16.990 Kč. Zboží bylo žalobkyní reklamováno dne. Emailem ze dne 17. 6. 2020 žalobkyně žalované sdělila, že s ohledem na marné vypršení 30 denní lhůty, odstupuje od kupní smlouvy a vyzvala žalovanou k vrácení uhrazené kupní ceny. Emailem ze dne 17. 6. 2020 bylo žalobkyni ze strany žalované odpovězeno, že 30 denní lhůta se na vyřízení reklamace podané žalobkyní nevztahuje. Po právní stránce soud vyhodnotil skutkový stav tak, že mezi stranami sporu byla uzavřena kupní smlouva dle ust. § 2079 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Součástí kupní smlouvy je i ujednání - Reklamační řád ze dne 1. 1. 2014, dle kterého je kupující povinen uplatnit práva z vadného plnění. Žalobkyně uplatnila svá práva z vadného plnění dle ust. § 2099 OZ přičemž k vyřízení reklamace (posouzení vady) nedošlo ve lhůtě 30. Marné uplynutí lhůty se považuje dle čl. 4 reklamačního řádu za podstatné porušení smlouvy, což je zákonným důvodem pro uplatnění možnosti odstoupení od smlouvy dle § 2001 OZ. Této možnosti žalobkyně využila a vzniklo jí tedy právo na vrácení kupní ceny, neboť závazek se od počátku zrušuje dle § 2004 OZ. Žalovaná však dlužnou částku vrátit odmítala. Argumentaci žalované ohledně rozhodnutí Nejvyššího soudu soud vyhodnotil jako již překonanou ([spisová značka], [ústavní nález]). Újma, která žalobkyni vznikla tím, že v souvislosti s prodlením žalované byla nucena vynaložit náklady na mimosmluvní odměnu advokáta ve výši stanovené podle sazby za jeden úkon právní služby, vypočítané z tarifní hodnoty odpovídající nevrácené kupní ceně, a podle počtu úkonů právní služby, které advokát v této souvislosti vykonal (tedy za úkony právní služby, které souvisejí s vymáháním dlužné náhrady), a na náhradu hotových výdajů advokáta podle příslušného počtu úkonů právní služby, představuje skutečnou škodu, kterou je žalovaná povinna uhradit. Proto soud žalovanou k úhradě této škody zavázal, včetně příslušenství, zákonných úroků z prodlení dle ust. § 1970 OZ, vycházeje z toho, že žalovaná se dostala do prodlení po odstoupení od smlouvy emailem ze dne 17. 6. 2020. Pokud žalovaná u jednání namítala, že žalobkyně dosud neprokázala úhradu nákladů řízení a tedy i vznik škody, pak soud musí s odkazem na ust. § 2952 konstatovat, že záleží-li škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 053 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů (podání žaloby a písemné vyjádření) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud akceptoval názor žalované, že přiznání odměny za předžalobní výzvu, jakož i za přípravu a převzetí věci, by bylo v rozporu s právem, neboť by fakticky došlo k zaplacení jednoho úkonu jak v rámci požadované škody, tak v rámci nákladů řízení, tudíž se nejedná o účelně vynaložené náklady v daném řízení, neboť tyto náklady byly přiznány pod výrokem I. tohoto rozsudku.