10 C 138/2021-105 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se žalobou domáhá, aby soud konstatoval, že žalovaná Česká republika ministerstvo vnitra se dopustila diskriminace žalobkyně a nesprávného úředního postupu, když krizovými opatřeními vlády, ministerstva vnitra při stanovení těchto výjimek z těchto opatření v období od 31.3.2020 do 10.5.2020 nepřiměřeně omezila právo žalobkyně na výkon pracovní činnosti včetně přístupu k ní, konkrétně právo žalobkyně dojíždět každý den k výkonu pracovního poměru ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [spisová značka] [číslo] [země] a zpět, jakož i právo na ochranu soukromého a rodinného života – kontakt s nezletilými dětmi a aby žalovaná byla povinna žalobkyni zaslat písemnou omluvu ve výroku rozsudku uvedenou s tím, že pendleři pracující v Německu a bydlící v pohraničí jako žalobkyně, byli ze strany ČR diskriminováni, protože zatímco všichni ostatní mohli normálně jezdit do práce a zpátky, pendleři měli odlišné podmínky, nejprve likvidační systém karantény a pak povinnost testování. Ministerstvo vnitra při stanovování výjimek se dopustilo nesprávného úředního postupu. Žalobkyně se stará o své děti a tato opatření jí znemožňují jednak pracovat, jednak jí neumožňují pečovat o děti. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že chybí relevantní referenční skupina osob, s níž by bylo možno údajné diskriminační jednání srovnat, aby bylo možno dospět k závěru, že zde skutečně došlo k odlišnému zacházení ve srovnatelných případech a ze zákonem zakázaných důvodů. K omezení svobody pohybu došlo z důvodu působení vyšší moci a z důvodu ne-diskriminačních, ale legitimních. Důvodem k omezení pohybu byla snaha omezit pohyb jako takový. Podstatou krizových opatření bylo omezení práv a svobod ve prospěch jiného důležitého zájmu či ve prospěch práv a svobod jiných, pokud si s právy prvně zmíněnými konkurují. Od masového rozšíření tzv. korona-viru a propuknutí globální pandemie COVID-19, došlo k bezprecedentnímu omezení celosvětového pohybu osob. I členské státy EU postupně navzájem zavedly zdravotní a následně většina států i hraniční kontroly pro vstup na svá území, které omezují vstup pouze pro vybrané kategorie. Národní i evropské předpisy umožňují nastavit pravidla pro vstup v návaznosti na opatření proti zavlečení infekčních onemocnění ze zahraničí. Opatření vlády a mimořádná opatření Ministerstva vnitra sledují legitimní cíl, kterým je zachování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti resp. ochrana zdraví a životů obyvatel ČR, a opírají se o příslušná ustanovení národního i evropského práva. Opatření od počátku pendlery privilegovala, když speciálně pro ně byly určeny hraniční přechody, kde jim měl být umožněn přechod státní hranice bez výrazného zdržení. S možností omezení evropským právem garantovaných svobod, včetně pohybu pracovní síly, počítá mimo jiné resp. zejména i čl 45 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, kde je svoboda garantována„ s výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví“. V situaci, kdy mnoho lidí nemohlo svoji profesi v rámci ČR ani vykonávat nelze nutnost delšího cestování do práce, případně komplikaci tohoto cestování, považovat za neodůvodněné břemeno v porovnání s hrozícím rizikem volného šíření epidemie. Povinnost prokázat se negativním testem na onemocnění koronavirem lze považovat za opatření přiměřené sledovanému legitimnímu cíli, jímž je v tomto případě šíření vysoce nakažlivého onemocnění. Přijatá krizová opatření zasáhla do základních práv a svobod osob, v tomto případě však převážil veřejný zájem na ochraně veřejného pořádku a ochraně životů a zdraví, tj. přijatá opatření byla přiměřená sledovanému cíli, tedy odvrácení možných rozsáhlých zdravotních následků u populace. A jelikož účinnost těchto opatření spočívá v jejich vnitřní diferencovanosti dle míry rizik, a zároveň v jejich synergii v rámci celku, nelze tak hovořit ani o diskriminaci. Výjimky pro přeshraniční cestování nebyly stanoveny nepřiměřeně, nespravedlivě či diskriminačně, zejména ve srovnání s některými jinými pracovníky (zdravotnictví, sociální služby, mezinárodní doprava, cestovní ruch). 3. Z průkazu sociálního zabezpečení, ze Vzoru potvrzení pro přeshraniční pracovníky, z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy zaměstnána u firmy [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [spisová značka] [číslo] [země] a místo výkonu práce se nachází ve vzdálenosti 50 km od státní hranice České republiky. Z knížky přeshraničního pracovníka soud zjistil, že Policie ČR žalobkyni dne 21.3.2020 a 24.3.2020 potvrdila vstup do České republiky a výstup z České republiky dne 23.3.2020. Z rodných listů a z vysvědčení soud zjistil, že žalobkyně má syna [jméno] [příjmení], narozeného 18.září 2010, který byl ve školním roce 2019 /2020 žákem 3.třídy a [jméno] [příjmení], narozeného dne 8.prosince 2001, který navštěvoval 3. ročník střední odborné školy ve Varnsdorfu. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2020 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované vládě ČR určení, že zásah žalované do práv žalobkyně spočívající v zákazu vycestování, k němuž došlo účinkem krizového opatření [číslo] byl nezákonný, anebo určení, že zásah žalovaného do práv žalobkyně, k němuž došlo účinkem krizového opatření [číslo] když jako přeshraniční pracovník pracující v Německu mohla vycestovat pouze na dobu delší než 21 dní, byl nezákonný. 4. Dne 12. 3. 2020 rozhodla vláda usnesením č. 194, vyhlášeným pod č. 69/2020 Sb. podle čl 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky na dobu od 14,00 hodin dne 12.3.2020 na dobu 30 dnů. Vláda nařídila ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatření, jejichž konkrétní provedení stanoví vláda samostatným usnesením vlády. Usnesením č. 396 ze dne 9.dubna 2020, vyhlášeným pod č. 156/2020 Sb. vláda prodloužila nouzový stav do 30. dubna 2020, a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jí usnesením ze dne 7.4.2020. Dne 12. března 2020 Ministerstvo vnitra České republiky jako orgán příslušný podle § 12 odst. 1 zákona č. 191/2016 Sb. o ochraně státních hranic v souvislosti bezprostřední hrozbou pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost České republiky spojenou s rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeným novým koronavirem SARS-CoV-2 vydalo mimořádné opatření, kterým dočasně znovu zavedlo ochranu vnitřních hranic České republiky, a to v období od 14. března 2020 do 18. března 2020, 23:59 hodin na hranici se Spolkovou republikou Německo a Rakouskou republikou s tím, že vnitřní hranice lze překračovat pouze v místech v části 1 přílohy bez časového omezení a v dalších místech uvedených v příloze 2 v době od 5:00 do 23:00 hodin, pokud se jedná o osoby prokazatelně pravidelně překračující vnitřní hranice, zejména přeshraniční pracovníky pracující ve vzdálenosti do 50 km od státní hranice České republiky a další osoby, které prokáží důvody zvláštního zřetele. Dne 13. března 2020 rozhodla vláda usnesením č. 203, vyhlášeným pod č. 76/2020 Sb. o přijetí krizového opatření, kterým nařídila s účinností od 16. března 2020 zákaz občanům České republiky a cizincům s trvalým nebo s přechodným pobytem nad 90 dnů na území České republiky vycestovat z území České republiky; přičemž z tohoto opatření mohla být udělena výjimka. Ministr vnitra na základě usnesení vlády České republiky stanovil, že přeshraniční pracovníci jinak běžně překračující hranici se Spolkovou republikou Německo nebo Rakouskou republikou za účelem výkonu práce (prokazatelně pravidelně překračující tyto vnitřní hranice nejvíce 1x za 21 kalendářních dní a kteří mají potvrzení přeshraničního pracovníka a knížku přeshraničního pracovníka). Při druhém překročení hranice za účelem výkonu práce do Spolkové republiky Německo nebo do Rakouské republiky musí doložit, že absolvovali dvoutýdenní nařízenou karanténu. Překračování hranice za výkonem práce v pásmu nad 100 km od státní hranice lze pouze na hlavních přechodech s režimem 24/7. Přeshraniční pracovník vyjíždějící do Německa nebo Rakouska je oprávněn na turnus vzít sebou i rodinné příslušníky, i pro ně však po návratu platí povinná karanténa. Usnesením vlády ze dne 30. 3. 2020 č. 334, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 142/2020 Sb., bylo usnesení vlády č. 203 zrušeno a zároveň jím byl podle § 5 písm. c), § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 písm. b) krizového zákona s účinností od 31. 3. 2020, 00.00 hodin, do 12. 4. 2020 nově stanoven zákaz vstupu na území České republiky pro cizince a výjimky z tohoto zákazu a zákaz vycestování z území České republiky a výjimky z tohoto zákazu. Ministerstvo vnitra