10 C 169/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 679,99 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu kontokorentním úvěru s limitem 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit sjednaný úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru, ačkoli byl několikrát upomínán, aby přečerpanou část uhradil. Jelikož došlo k prodlení žalovaného s úhradou, využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za splatný. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 7 650,89 Kč, řádný úrok ve výši 550,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 478,32 Kč, smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení, kdy oboje úročení počíná běžet dnem podání žaloby a základ tvoří jistina 7 650,89 Kč. Žalovaný dluh nesplnil, byť k tomu byl před podáním žaloby vyzván. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o kontokorentním úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, připomenutí informace o dluhu ze dne 14. 10. 2020, poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2020, podklady pro soudní řízení, výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2021, včetně vrácených obálek) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr s limitem 7 000 Kč. Úrok z kontokorentu byl mezi stranami sjednán v sazbě 18,9 % p. a. Pro případ porušení povinností ze smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně ukončit oprávnění žalovaného čerpat kontokorent a prohlásit veškeré dluhy z kontokorentu za splatné Dluh žalovaného na jeho účtu přesáhl limit kontokorentního úvěru, a proto jej žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu pod sankcí splacení celého úvěru a vypovězení smlouvy. Jelikož nebyl dluh ze strany žalovaného ve stanovené lhůtě uhrazen, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný a převedla jej dne 2. 12. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, přičemž dluh žalovaného k tomuto dni činil 7 650,89 Kč na jistině dluhu a 120,43 Kč na dlužném smluvním úroku a zákonném úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku byť z části zaplatil. 1. Soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Po právní stránce se vztah mezi účastníky řídí jednak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), zejména ustanoveními podle § 2395 a násl. o. z. Konkrétně podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přečerpal limit kontokorentního úvěru. Na tomto základě tak porušil smluvní podmínky a žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami od smlouvy odstoupila, čímž se dluh na nezaplaceném kontokorentním úvěru stal splatným. Žalovaný přitom netvrdil, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil, když tak nadále na jistině dluží částku 7 650,89 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr neuhradil ani po výzvě k plnění, je povinen uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představovaného smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť se řádným a včasným nehrazením úvěru dostal do prodlení. Žalobkyně pak požadované úroky částečně kapitalizovala a od data 26. 8. 2021 je požaduje do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 7. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.