10 C 185/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná se v souladu s citovaným zákonem jako držitel televizního přijímače přihlásila jako poplatník dne [datum]. Žalovaná neuhradila měsíční poplatky ve výši 135 Kč za období únor 2020 – prosinec 2020, přičemž poplatky jsou splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná ničeho nezaplatila, ačkoli byla žalobkyní upomenuta před podáním žaloby. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně tak učinila výslovně v žalobě a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021, výpočet úroků, upomínka ze dne 8. 3. 2021, včetně dodejky, upomínka ze dne 18. 5. 2021, včetně dodejky) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se v listopadu 2019 přihlásila jako držitelka televizního přijímače, což potvrdila Česká pošta, s.p., která zajišťuje inkaso televizních poplatků. Za období únor 2020 až prosinec 2020 žalovaná neuhradila měsíční poplatky ve výši 135 Kč, splatné vždy do 15. kalendářního dne v měsíci, pročež byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky Českou poštou, s.p. pro oprávněnou Českou televizi. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradila. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Povinnost žalované hradit televizní poplatky vyplývá z ustanovení zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž splatnost je stanovena v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení je pak stanoveno v § 10 citovaného zákona. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) je povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně přitom požadovala kapitalizovaný úrok spočtený do dne podání žaloby, a to jako součet úroků z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků, vždy ode dne prodlení s jejich úhradou, tedy od 16. dne v měsíci, kdy měly být uhrazeny. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 485 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 7. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.