10 C 233/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovanému podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný se v souladu s citovaným zákonem jako držitel televizního přijímače přihlásil jako poplatník dne 29. 6. 2017. Žalovaný neuhradil měsíční poplatky ve výši 135 Kč za období červenec 2019 – prosinec 2020, přičemž poplatky jsou splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoli byl žalobkyní upomenut před podáním žaloby. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. neboť účastníci dali svým postojem (žalobkyně v rámci návrhu na EPR a žalovaný pasivitou na výzvu soudu v usnesení ze dne 9. 7. 2022, [číslo jednací]) najevo, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021, specifikace úroků, upomínka ze dne 8. 3. 2021, včetně dodejky, upomínka ze dne 18. 5. 2021, včetně dodejky) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se v červenci 2017 přihlásil jako držitel televizního přijímače. Za období červenec 2019 až prosinec 2020 žalovaný neuhradil měsíční poplatky ve výši 135 Kč, splatné vždy do 15. kalendářního dne v měsíci, pročež byl opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky Českou poštou, s.p., která zajišťuje inkaso televizních poplatků, pro oprávněnou Českou televizi. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Povinnost žalovaného hradit televizní poplatky vyplývá z ustanovení zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž splatnost je stanovena v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení je pak stanoveno v § 10 citovaného zákona. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně přitom požadovala kapitalizovaný úrok spočtený do dne podání žaloby, a to jako součet úroků z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků, vždy ode dne prodlení s jejich úhradou, tedy od 16. dne v měsíci, kdy měly být uhrazeny. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 430 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.