10 C 629/2020-52 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení nejprve částky 317 828 Kč s přísl. s tím, že žalobci byla na základě zákona č. 172/1991 Sb. svěřena správa nemovité věci, konkrétně bytu [číslo] o velikosti 3+1, o celkové rozloze 131,70 m2, který se nachází ve 6. nadzemním podlaží bytového domu [adresa] v [obec a číslo], ul. [ulice a číslo]. Žalovaný byl nájemcem bytu na základě nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný byl povinen na základě nájemní smlouvy hradit nájemné a úhrady za služby. Žalovaný tuto povinnost přestal plnit v březnu 2018. Žalovaný neuhradil nájemné a úhrady za služby v období od [číslo] 2019 ve výši 22 544 Kč měsíčně, za služby za rok 2019 částku 5 018 Kč, za období 1-3/ 2020 ve výši 24 969 Kč měsíčně, za období 8-11 2020 ve výši 25 600 Kč měsíčně a částku 239 Kč za výdaje spojené s doručováním. Žalovaný byl o existenci dluhu upozorněn předžalobní výzvou. 2. Podáním ze dne 24.3.2022 žalobce rozšířil žalobu o dlužné nájemné a zálohy na služby za období od ledna do března 2021 ve výši 25 600 Kč měsíčně, za období od dubna 2021 do února 2022 ve výši 26 342 Kč měsíčně tj. celkem částku 392 904 Kč, o vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 50 310 Kč. Žalobce tak požadoval uhrazení částky 717 725 Kč s příslušenstvím. Soud usnesením ze dne 4. dubna 2022 změnu žaloby připustil. 3. Žalovaný uvedl, že není schopen prokázat, že nějakou ze žalovaných částek uhradil. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že jednotka [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] v [obec], k.ú. [část obce], je vlastněna Hlavním městem Prahou a správa této nemovitosti je svěřena žalobci. Z nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu k předmětné jednotce. Nájemné a ceny za služby byl žalovaný povinen platit žalobci měsíčně ve výši 23 817 Kč za kalendářní měsíc, do 20. dne kalendářního měsíce, za které je nájemné placeno, s tím, že měsíční nájemné se vždy ode dne 1. dubna každého kalendářního roku automaticky měsíčně valorizuje, čímž se rozumí úprava odpovídající roční míře inflace v České republice za předcházející kalendářní rok. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2021 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že soud určil, že výpověď ze dne 21.9.2018 daná žalovaným (nyní žalobcem) žalobci (nyní žalovanému) z bytu [číslo] o velikosti 3+1, o výměře 131 m2, situovaném v šestém nadzemním podlaží v budově [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo] je neplatná. Z evidenčního listu soud zjistil, že žalovaný byl povinen hradit od 1. 1. 2019 za užívání bytu nájemné ve výši 22 080 Kč a za služby částku 2 425 Kč, tj. celkem 24 505 Kč měsíčně. Z evidenční listu soud zjistil, že od 1. 4. 2019 měl žalovaný hradit nájemné ve výši 22 544 Kč a zálohy na služby ve výši 2 425 Kč tj. celkem 24 969 Kč. Z evidenční listu soud zjistil, že od 1. 4. 2020 měl žalovaný hradit nájemné ve výši 23 175 Kč a zálohy na služby ve výši 2 425 Kč tj. celkem 25 600 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2019 soud zjistil, že žalovaný dluží na službách za rok 2019 částku 17 143 Kč. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný dluží za vyúčtování služeb za rok 2019 částku 5 018 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2020 soud zjistil, že žalovaný dluží na službách za rok 2020 částku 50 310 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2021 soud zjistil, že žalovaný dluží na službách za rok 2021 částku 54 419 Kč. Z evidence předpisů a plateb soud zjistil, že v roce 2019 žalovaný uhradil pouze za srpen 2019 částku 24 969 Kč, za rok 2020 uhradil za měsíce duben, květen, červen a červenec po částce 25 600 Kč. Z předžalobní výzvy s kopií nedoručené obálky soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 1.9.2020 vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. 5. Podle § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 o.z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 6. Podle § 4 zákona číslo 67/2013 Sb. poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Podle § 7 zákona číslo 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení stanoví § 2 nař. vlády 351/2013 Sb. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, ze které žalovanému plynula mimo jiné povinnost platit nájemné a zálohy na služby. Žalovaný nesplnil svou povinnost hradit řádně a včas nájemné. Žalovaný dluží nájemné za měsíce červen a červenec 2019, září 2019 až březen 2020 ve výši 22 544 Kč za každý měsíc, za srpen až listopad 2020 částku 23 175 Kč za každý měsíc, za leden 2021 až únor 2022 částku 23 917 Kč za každý měsíc. Žalovaný dále dluží za skutečné spotřebované služby za rok 2019 částku 5 018 Kč a za rok 2020 částku 50 310 Kč. Žalovaný měl na zálohách na služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 zaplatit celkem částku 29 100 Kč (2 425 Kč x 12). Skutečná výše spotřebovaných služeb činila částku 54 419 Kč. Žalobce však požadoval úhradu pouze částky 29 100 Kč. Žalovaný dále dluží na zálohách na služby za měsíce leden a únor 2022 částku 2 425 Kč za každý měsíc. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I, a to včetně úroku z prodlení od 21. dne toho kterého měsíce, když žalovaný měl hradit nájemné do 20. dne v měsíci. Pokud jde o služby, soud přiznal úrok z prodlení za rok 2021 do 12. května 2022, kdy bylo žalovanému doručeno vyúčtování služeb. Soud žalobu co do zaplacení úroku z prodlení za dobu od 13. května 2022 do zaplacení za zálohy na služby za rok 2021 tj. z částky 29 100 Kč zamítl, neboť v té době již byla známa skutečná výše spotřebovaných služeb. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Výše nákladů soud určil jako náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 892 Kč a 19 995 Kč a paušální náhradu nákladů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za tři úkony (podaní žaloby, rozšíření žaloby, účast na jednání) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem 36 787 Kč.