10 C 67/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 228 358,44 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč za účelem konsolidace úvěrů. Žalovaná vyčerpala celou výši úvěru. Úvěr se zavázala splatit ve 108 měsíčních splátkách ve výši 4 755,18 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na den 26. 12. 2018 Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 15,9 % ročně. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, pročež jej žalobkyně dopisem ze dne 31. 3. 2021 prohlásila za splatný. Žalobkyně nárokuje jistinu (224 702,44 Kč), smluvní úrok z dlužné jistiny (13 532,49 Kč), tj. úrok, který měla žalovaná splatit ve splátkách, poplatky (3 656 Kč) a příslušenství, představované kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 005,43 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z jistiny a neuhrazeného kapitalizovaného úroku, jenž měl být zaplacen ve splátkách, tj. z částky 238 234,93 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaná neuhradila ničeho, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav a soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení dne [datum] uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě žádosti žalované. Žalovaná v žádosti uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 18 851 Kč s tím, že je zaměstnaná u spol. [společnost] [anonymizována tři slova]. Dále uvedla, že celkový čistý měsíční příjem její domácnosti je ve výši 26 000 Kč. Úvěr žalovaná požadovala i za účelem splacení dříve poskytnutého úvěru od žalobkyně ve výši 200 000 Kč. K žádosti připojila potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, z něhož vyplývá, že za posledních 5 měsíců činil její čistý příjem 13 854 Kč, a potvrzení ČSSZ, že pobírá invalidní důchod ve výši 4 614 Kč měsíčně. Podle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalobkyně je banka, která je oprávněna poskytovat úvěry. Rovněž byla sjednána úroková sazba ve výši 15,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách po 4 755,18 Kč včetně pojištění (389 Kč), splatných vždy do 26. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 26. 12. 2018. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činila 481 865,19 Kč. Úvěr byl uzavřen za účelem konsolidace úvěrů, tedy že částka 196 483,83 Kč připadne na splacení předchozího úvěru a další část bude vyplacena na běžný účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě (čl. IV bod 4.) byly sjednány poplatky, a to 1 795 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč za vedení pohledávky v případě ukončení vedení běžného účtu, 600 Kč za každou písemnou upomínku a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Dále bylo ujednáno (čl. IV bod 11.), že v případě porušení smlouvy, jako je i prodlení se splácením (čl. IV bod 10.), má žalobkyně právě úvěr zesplatnit (žádost o úvěr; potvrzení zaměstnavatele ze dne 6. 11. 2018; potvrzení ČSSZ ze dne 6. 11. 2018; smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne [datum]; formulář pro standardní informace, včetně vystlivek; všeobecné podmínky; produktové podmínky; sazebník poplatků; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaná vyčerpala poskytnutý úvěr dne [datum], když jí byla zbylá část úvěru ve výši 53 516,17 Kč, po splacení předchozího úvěru, připsána na její bankovní účet (výpis z účtu žalované). Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas úvěr, byl žalobkyní úvěr zesplatněn ke dni 31. 3. 2021 s tím, že dluh činil 242 149,51 Kč (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 4. 2021, včetně poštovního podacího archu). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, přičemž dluží na jistině částku 224 702,44 Kč, na smluvním úroku ze splátek částku 13 532,49 Kč, na úroku z prodlení z jistiny částku 8 172,95 Kč, na úroku z prodlení z úroku částku 647,78 Kč a na pojištění částku 3 656 Kč (výpis z úvěrového účtu a zejména výpis z úvěrového účtu ze dne 29. 10. 2021). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, pročež ji žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2021, včetně poštovního podacího archu. 5. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud uzavřel, že dne [datum] byla podle § 2395 o. z. platně uzavřena úvěrové smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč s tím, že část byla užita na splacení dříve poskytnutého úvěru od žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předmětný úvěr vyčerpala a byla tak povinna podle smluvních podmínek jej splatit v 108 měsíčních splátkách po 4 755,18 Kč, splatných vždy do 26. dne v měsíci. Žalovaná přitom úvěr řádně a včas nesplácels, a proto žalobkyně v souladu s obchodními, resp. úvěrovými podmínkami poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny, sjednaných poplatků za pojištění, úroku a úroku z prodlení, a to jak v kapitalizované výši z jednotlivých neuhrazených splátek, tak i po dni, ke kterému byl úrok kapitalizován, do zaplacení. Požadovaný nárok žalobkyně je přitom v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Soud totiž neshledal, že by požadované nároky odporovaly stanoveným limitům výše úroku a smluvní pokuty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly mezi účastníky řízení sjednány, neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představované obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť se řádným a včasným nehrazením splátek dostala do prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 692,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 228 358,44 Kč, skládající se z částky 9 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky