12 C 141/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 334 155,21 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 429 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalované. Žalovaná vyčerpala celou výši úvěru. Úvěr se zavázala splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 6 409,22 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na den 20. 12. 2016 Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 10,90 % ročně. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, pročež ji žalobkyně dopisem ze dne 24. 3. 2021 prohlásila za splatný. Žalobkyně nárokuje jistinu (332 055,21 Kč), smluvní úrok z dlužné jistiny (31 639,98 Kč), tj. úrok, který měla žalovaná splatit ve splátkách, poplatky (2 100 Kč) a příslušenství, představované kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 523,44 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z jistiny a neuhrazeného kapitalizovaného úroku, jenž měl být zaplacen ve splátkách, tj. z částky 363 695,19 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaná neuhradila ničeho, ačkoli byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav a soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení dne [datum] uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě žádosti žalované. Žalovaná v žádosti uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 23 000 Kč s tím, že je zaměstnaná u [právnická osoba] [právnická osoba] Dále uvedla, že celkový čistý měsíční příjem její domácnosti je ve výši 55 000 Kč. Úvěr žalovaná požadovala i za účelem splacení dříve poskytnutého úvěru od žalobkyně ve výši 360 000 Kč. Podle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 429 000 Kč. Žalobkyně je banka, která je oprávněna poskytovat úvěry. Rovněž byla sjednána úroková sazba ve výši 10,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách po 6 409,22 Kč včetně pojištění (524 Kč), splatných vždy do 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 12. 2016. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činila 707 258,94 Kč. Úvěr byl uzavřen za účelem konsolidace úvěrů, tedy že částky 58 766,91 Kč a 300 168,61 Kč připadnou na splacení předchozích úvěrů a další část bude vyplacena na běžný účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě (čl. IV bod 3. s odkazem na platný sazebník poplatků) byly sjednány poplatky, a to 1 % z výše úvěru, minimálně 500 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč za vedení pohledávky v případě ukončení vedení běžného účtu, 600 Kč za každou písemnou upomínku a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Dále bylo ujednáno (odst. 14 písm. a) základních produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru), že v případě porušení smlouvy, jakým je i prodlení se splácením (odst. 13 písm. c) produktových podmínek), má žalobkyně právo úvěr zesplatnit (žádost o úvěr; smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum]; formulář pro standardní informace, včetně vysvětlivek; všeobecné podmínky; produktové podmínky; sazebník poplatků; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaná vyčerpala poskytnutý úvěr dne [datum], když jí byla zbylá část úvěru ve výši 70 064,48 Kč, po splacení předchozího úvěru, připsána na její bankovní účet (výpis z účtu žalované). Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas úvěr, byl žalobkyní úvěr zesplatněn ke dni 24. 3. 2021 s tím, že dluh činil 366 180,83 Kč (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 26. 3. 2021, včetně poštovního podacího archu). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, přičemž dluží na jistině částku 332 055,21 Kč, na smluvním úroku ze splátek částku 31 639,98 Kč, na úroku z prodlení z jistiny částku 6 697,85 Kč, na úroku z prodlení z úroku částku 1 003,59 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách částku 2 100 Kč (výpisy z úvěrového účtu, zejména výpis z úvěrového účtu ze dne 13. 8. 2021). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, k čemuž ji žalobkyně vyzvala (předžalobní upomínka ze dne 30. 8. 2021, včetně poštovního podacího archu). 5. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud uzavřel, že dne [datum] byla podle § 2395 o. z. platně uzavřena úvěrové smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 429 000 Kč s tím, že část byla užita na splacení dříve poskytnutých úvěrů od žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předmětný úvěr vyčerpala a byla tak povinna podle smluvních podmínek jej splatit ve 120 měsíčních splátkách po 6 409,22 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaná přitom úvěr řádně a včas nesplácela, a proto žalobkyně v souladu s obchodními, resp. úvěrovými podmínkami poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 24. 3. 2021. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny, sjednaných poplatků za pojištění, úroku a úroku z prodlení, a to jak v kapitalizované výši z jednotlivých neuhrazených splátek, tak i po dni, ke kterému byl úrok kapitalizován, do zaplacení. Požadovaný nárok žalobkyně je přitom v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud totiž neshledal, že by požadované nároky odporovaly stanoveným limitům výše úroku a smluvní pokuty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly mezi účastníky řízení sjednány, neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představované obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť se řádným a včasným nehrazením splátek dostala do prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 521,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 367 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 334 155,21 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 880 Kč ve výši 6 274,80 Kč. 8. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůt