12 C 249/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 958,79 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 025,17 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když nezaplatil splátky za prosinec 2018 a leden až únor 2019, pročež žalobkyně ke dni [datum] prohlásila úvěr za splatný. Žalobkyně nárokuje jistinu (45 958,79 Kč) a příslušenství, představované kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně z jednotlivých anuitních splátek ke dni zesplatnění ve výši 1 758,40 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti úvěru ve výši 6 693,76 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny ode dne 5. 2. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z dlužné jistiny od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav a soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení dne [datum] uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Rovněž byla sjednána úroková sazba ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 2 025,17 Kč, splatných vždy do 17. dne v měsíci, nejpozději do [datum] (úvěrová smlouva č. [číslo]; potvrzení o uzavření smlouvy dne [datum]). Žalovaný vyčerpal poskytnutý úvěr dne [datum], kdy mu byl poskytnut úvěr na jeho účet. Úvěr řádně a včas nesplácel, přičemž nadále dluží částku 45 958,79 Kč (úvěrová historie; výpis z účtu). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně dopisem ze dne 19. 2. 2019, včetně dodejky, informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek, přičemž jej vyzvala, že pokud dlužné splátky ve stanovené lhůtě neuhradí, odstoupí podle úvěrových podmínek (čl. 7 [číslo] úvěrových podmínek) od smlouvy a úvěr bude celý zesplatněn. Žalovaný ničeho neuhradil, pročež jej žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2020, včetně poštovního podacího archu. 5. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud uzavřel, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení podle § 2395 o. z. platně uzavřena úvěrové smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný úvěr čerpal a byl tak povinen podle smluvních podmínek jej splatit v 48 měsíčních splátkách po 2 025,17 Kč, splatných vždy do 17. dne v měsíci. Žalovaný přitom úvěr řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně v souladu s obchodními, resp. úvěrovými podmínkami (čl. 7 .1.1 podmínek) poskytnutý úvěr zesplatnila, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 19. 2. 2019, přičemž mu nejprve dala šanci uhradit dlužné splátky. Žalovaný však ničeho nezaplatil, jak vyplynulo z úvěrové historie. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny, sjednaného úroku a úroku z prodlení, a to jak v kapitalizované výši z jednotlivých splátky, resp. ze zesplatněného úvěru, do dne 5. 2. 2020, tak ode dne následujícího do zaplacení. Požadovaný nárok žalobkyně přitom je v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Soud totiž neshledal, že by požadované nároky odporovaly přechodným ustanovením tohoto zákona (zejména ustanovení § 168 ZoSÚ). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr včetně všech souvisejících plateb (úroku), jak bylo mezi účastníky řízení sjednány, neuhradil ani po výzvě k plnění, je povinen uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představované obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť se řádným a včasným nehrazením splátek dostal do prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ostatně žalovaný ani netvrdil, natož neprokázal, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradil. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 600,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 839 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 45 958,79 Kč, skládající se z částky 2 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041,20 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.