12 C 283/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 52 806,47 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení, po provedení setu úvěruschopnosti, uzavřeli dne [datum] smlouvu o vydání platební karty [název] [anonymizována dvě slova], na základě které žalovaný mohl využívat platební kartu k realizaci transakcí. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků. Platební karta [název] [anonymizováno] je platební kartou s odloženou splatností, tj. druhem kreditní karty. Žalovaný tak při používání karty byl povinen uhradit úvěr, poskytnutý na transakce provedené platební kartou ve sjednané lhůtě splatnosti. Žalovaný neplnil povinnosti ze smlouvy řádně a včas, a dostal se do prodlení s úhradou částky 52 806,47 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 44 4694 Kč, splatné 13. 8. 2021 a kapitalizovaného příslušenství ve výši 8 111,50 Kč Kč. Žalovaný na uvedený dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, když žalobkyně souhlasila výslovně a žalovaný se nevyjádřil k výzvě s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., doručené mu dne 26. 9. 2022 do datové schránky. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku odštěpného závodu žalobkyně v České republice se podává, že žalobkyně disponuje v České republice organizační složkou, jejímž předmětem podnikání je poskytování platebních služeb. Ze žádosti o vydání karty ze dne 3. 4. 2018 vyplývá, že žalovaný požádal o vydání platební karty od žalobkyně s limitem 50 000 Kč. Totožnost žalovaného byla zkontrolována (viz kopie pasu žalovaného). Žalobkyně přijala žádost žalovaného dne 9. 4. 2018 (viz potvrzení o přijetí žádosti). Žalobkyně posoudila a schválila (viz formulář kreditního rizika ze dne [datum]) úvěruschopnost žalovaného jednak z údajů poskytnutých žalovaným, který sám uvedl čistý příjem 74 500 Kč měsíčně a výdaje 22 540 Kč měsíčně (viz žádost o vydání karty). Dále z výpisu z obchodního rejstříku ohledně zaměstnavatele žalovaného ([právnická osoba], [IČO]), pracovní smlouvy ze dne 2. 10. 2017 (měsíční mzda 106 000 Kč) a výpisu z účtu č. [bankovní účet] a lustrace v insovlenčním rejstříku. Z revolvingových podmínek a potvrzení o přijetí žádosti bylo zjištěno, že v případě neuhrazení povinné úhrady za dvě zúčtovací období je žalobkyně oprávněna vypovědět smlouvu a požadovat okamžité splacení celé jistiny úvěru (čl. 4), včetně důsledku řádného nesplácení (čl. 4) Strany si dohodly úroky ve výši 4,9 % ročně za první rok a 9,9 % ročně v dalších letech. Z výpisů z účtu ke kartě žalovaného [číslo] za období 18. 5. 2018 – 18. 7. 2021 vyplývá, že žalovaný vyčerpal limit karty 50 000 Kč, přičemž s poplatky byl povinne uhradit částku 52 806,47 Kč. Žalovanému přitom byly rovněž účtovány poplatky za prodlení s úhradou dlužných částek podle obchodních podmínek a sazebníku, které podle předchozích výpisů neuhradil. 5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o úvěru, neboť žalovanému byl fakticky prostřednictvím platební karty poskytnut úvěr, který se zavázal řádně a včas splácet. Žalovaný platební kartu užíval a prováděl s ní platební transakce (platby), čímž tak čerpal úvěr poskytnutý žalobkyní (odpovídající uskutečněným transakcím). Následně však úvěr nesplatil řádně a včas, neboť žalobkyni jistinu (úvěr odpovídající provedeným platbám platební kartou) spolu se sjednaným úrokem, resp. dalšími sjednanými poplatky nezaplatil ve stanovené lhůtě. Žalovaný tak porušil smlouvu a žalobkyně proto požaduje úhradu jistiny úvěru a příslušenství, odpovídající sjednanému úroku a sjednaným poplatkům, včetně sankčních, a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O třídenní lhůtě, ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a o. s. ř. žalobkyně sice tvrdila, že žalovaného vyzvala výzvou ze dne 13. 7. 2020, avšak ani výzvu, ani doklad o jejím odeslání, tím méně doručení žalovanému, soudu nepředložila. Nadto je třeba zdůraznit, že úvěrový účet žalobkyně vedla (umožnila žalovanému dále čerpat revolvingový úvěr) ještě rok po té, co uvedenou výzvu sepsala a ani v případě prokázání by taková výzva neplnila účel ve smyslu § 142a o. s. ř., tj. předejít sporu (nákladům řízení) poskytnutím možnosti dlužníkovi plnit.