12 C 30/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jel pražskou hromadnou dopravou dne 15. 3. 2021 - autobusem - linka 135 a dne 31. 3. 2021 metrem – linka C, přičemž se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné (24 Kč) ani přirážku k jízdnému (1 500 Kč) k výzvě revizora na místě a ani v jednom případě dodatečně neuhradil. Příslušenství ve formě úroku z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši vždy ode dne následujícího po dni kontroly, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky. Podle § 115a o. s. ř, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (zápis o přepravní kontrole [číslo] předžalobní výzva včetně doručenky, Smluvní přepravní podmínky PID ze dne 1. 8. 2018, včetně dodatku [číslo] Tarif PID 1. 2. 2016, včetně dodatku [číslo]) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaný cestoval pražskou hromadnou dopravou dne 15. 3. 2021 (autobusem - linka 135) a dne 31. 3. 2021 (metrem – linka C) bez platné jízdenky a ani k výzvě revizora (pracovníka žalobkyně) pohledávku na místě neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného podle § 142a o. s. ř. výzvou odeslanou dne 17. 5. 2021. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku, byť z části, zaplatil. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně v případě první jízdy jako nárok ze smlouvy o přepravě ve smyslu § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a § 18a, § 18b zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění, vyhl. Ministerstva dopravy, č. 175/2000 Sb., přepravní řád a Smluvních přepravních podmínky Pražské integrované dopravy (PID). V případě druhé jízdy pak jako nárok ze smlouvy o přepravě ve smyslu § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a § 37 odst. 2, 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v účinném znění, § 3 a § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční přepravu, v účinném znění a Smluvních přepravních podmínky Pražské integrované dopravy (čl. 9 odst. 4). Nárok na přirážku k jízdnému, která má charakter smluvní pokuty (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. [ústavní nález]), vyplývá z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek. Za tohoto stavu soud žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení, když tato povinnost vznikla žalovanému4, podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (400 Kč), mimosmluvní odměna právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 AT - převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH 21 % ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 2 o. s. ř.) O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 14b., neboť řízeno bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.