15 C 128/2021-66 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou doručenou tomuto soudu dne 9. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 111 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 9. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobce uvedl, že dne 22. 3. 2021 podal na Ministerstvo vnitra žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Vyrozuměním ze dne 8. 9. 2021 Ministerstvo vnitra žalobci sdělilo, že z důvodu vyřizování vyššího počtu agendy nestihne uplatněný nárok v rámci předběžného projednání v zákonné lhůtě 6 měsíců projednat a proto se žalobce obrátil na soud. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 12. 10. 2021 a ze dne 7. 12. 2021 uvedl, že žalobce se předmětnou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 111 600 Kč s příslušenstvím z titulu odčinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, k němuž mělo dojít v řízení ve věcech služebního poměru, vedeném se žalobcem podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborům, ve znění pozdějších předpisů, a v navazujícím soudním řízení správním, spočívajícím v nepřiměřené délce správního a soudního řízení. Dále žalovaný uvedl, že žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení částečně vyhověl a žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 84 366 Kč. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, případně zohlednil již žalobci poskytnuté plnění. Žalobce i žalovaný k důkazu předložili doklady – listiny, které také soud v rámci dokazování k důkazu provedl. Jedná se o správní spis sp. z. [spisová značka] [číslo] a spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka]. Takto bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2014 byl žalobce vyrozuměn o zahájení řízení ve věcech kázeňských pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2003 Sb.“). Rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech kázeňských ze dne 13. 5. 2014, č. 14/2014, byl žalobce podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku tím, že dne 2. 3. 2014 v době od 8:00 do 13:00 hodin v rozporu s instruktáží [číslo] na daný den opustil jako velitel hlídky č. S 201 druhého člena hlídky a tuto skutečnost nenahlásil žádnému odpovědnému příslušníkovi, čímž porušil § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., za což mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti inspektor podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. K odvolání žalobce ze dne 27. 5. 2014 první náměstek policejního prezidenta rozhodnutím ve věcech kázeňských ze dne 29. 1. 2015, [číslo jednací], změnil výrok o vině v rozhodnutí služebního orgánu I. stupně co do popisu skutku, kterého se měl žalobce dopustit a výrok o kázeňském trestu ponechal bez změny. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2015. Kázeňského přestupku se měl žalobce podle výše uvedeného rozhodnutí prvního náměstka Policejního prezidenta dopustit tím, že dne 2. 3. 2014 v době od 8:00 do 13:00 hodin svévolně opustil jako velitel hlídky S 201 služební obvod v prostoru mezinárodního letiště [obec] – [část obce], ve kterém měl dle instruktáže vykonávat službu a připojil se k hlídce S 2020, přestože ke změnám ve složení hlídek S 201 a S 2020 výslovně nedal souhlas dozorčí služby ani nikdo z odpovědných vedoucích příslušníků. Dne 12. 2. 2015 bylo vydáno rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru [číslo jednací], kterým byly opraveny chyby v psaní v prvním rozhodnutí o odvolání. Právnímu zástupci žalobce bylo toto rozhodnutí doručeno dne 16. 2. 2015. Proti rozhodnutí prvního náměstka Policejního prezidenta podal žalobce dne 30. 3. 2015 správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Jednání před soudem bylo nařízeno na 12. 11. 2018 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2018, č. [číslo jednací], rozhodnutí prvního náměstka Policejního prezidenta ze dne 29. 1. 2015, [číslo jednací], zrušil a věc vrátil odvolacímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2018. Dne 20. 12. 2018 podal odvolací služební orgán kasační stížnost, kterou doplnil dne 4. 2. 2019 a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. [číslo jednací] nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2020, č. [číslo jednací] byla kasační stížnost zamítnuta pro nedůvodnost. Dne 27. 8. 2020 byl odvolacímu služebnímu orgánu doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu a dne 18. 9. 2020 spis. Rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských ze dne 24. 11. 2020, [číslo jednací], bylo rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech kázeňských ze dne 13. 5. 2014, [číslo] zrušeno a řízení ve věcech služebního poměru bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 12. 2020. Dále bylo zjištěno, že dne 22. 3. 2021 podal žalobce na Ministerstvo vnitra žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení a požadoval finanční zadostiučinění ve výši 111 600 Kč. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. (dále jen„ Listina“), státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle čl. 41 odst. 1 Listiny se práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na skutečnost, zda vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem škoda, poskytuje se přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobcem uplatňovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spadá v celém rozsahu do působnosti zákona č. 82/1998 Sb., a to nejen co do jeho části, která se týká řízení před soudy, ale i v části, kdy byla žalobci způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem v rámci řízení před služebními orgány. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka], jestliže se žalobci domáhají náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, případně přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jejich nároku posoudit podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. V projednávané věci šlo o odpovědnost za průběh samotného správního řízení, případně i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem, byť jsou jimi příslušník bezpečnostního sboru a služební funkcionář a předmětem řízení jsou práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru. Jestliže se žalobci domáhají náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, případně přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jejich nároku posoudit podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Podle usnesení zvláštního senátu pod