16 C 143/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 71 524,44 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí byl rovněž sazebník, všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který vyčerpal dne [datum] a zavázal se jej splatit v měsíčních splátkách splatných vždy do 20. dne v měsíci. Byla sjednána roční úroková sazba ve výši 8,49 % a pojištění ve výši 200 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami ke dni 7. 1. 2021 zesplatnila. Dluh byl vyčíslen celkem na částku ve výši 71 524,44 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 67 624,44 Kč a poplatků úvěru výši 3 900 Kč. Kapitalizovaný úrok z úvěru činí 5 661,57 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 1 895,07 Kč, přičemž byly kapitalizováni za období ode dne následujícího po dni poslední úhrady (od 21. 4. 2020) do vydání historického výpisu (14. 4. 2021). K tíži úvěrového účtu pak byly dále naúčtovány úvěrové poplatky v celkové výši 3 900 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 3. 2021. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se žádným způsobem nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách, splatných vždy do 20. dne v měsíci, ve výši 3 633 Kč, přičemž celková splatná částka činila 256 329 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 8,49 % ročně a dále pojištění za 200 Kč měsíčně. Ze standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vyplývají skutečnosti odpovídající uzavřené smlouvě o úvěru, tj. výše úvěru 200 000 Kč je splatná v 72 měsíčních splátkách s celkovou splatnou částkou 256 329 Kč, výše úroku činí 8,49 % ročně a také poplatek za 1. upomínku ve výši 250 Kč a za 2. a další upomínky ve výši 500 Kč, což rovněž odpovídá sazebníku poplatků. Z interního účetního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo k čerpání úvěru žalovaným. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne [datum], včetně dodejky, vyplývá, že žalovaný byl vyzván z důvodu prodlení s úhradou splátek ke splacení celé dlužné částky ve výši 75 071,91 Kč do dne 7. 1. 2021. Z žádosti o poskytnutí Osobního úvěru je zřejmé, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 40 000 Kč. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že podle čl. 10 je banka oprávněna odstoupit od úvěrové smlouvy, pokud klient závažně poruší smluvní povinnosti, přičemž smlouva zaniká dnem doručení oznámení klientovi o zániku smlouvu, příp. v pozdější stanovené lhůtě. Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele se podává, že banka je oprávněna odstoupit od úvěrové smlouvy (čl. 9 písm. a) a f), pokud klient závažně poruší smluvní povinnosti, přičemž je oprávněna požadovat okamžité splacení vyčerpané jistiny úvěru. Banka je oprávněna požadovat úroky z prodlení v případě prodlení (čl. 7), porušením smlouvy je mj. prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy (čl. 8 písm. a). Historický výpis úvěru ze dne 14. 4. 2021 obsahuje jednotlivé transakce, přičemž z něj vyplývá, že k uvedenému dni je zůstatek na úvěru ve výši 67 624,44 Kč (jistina), úrok z prodlení ve výši 1 895,07 Kč, (obchodní) úrok ve výši 5 664,57 Kč a úvěrové poplatky ve výši 3 900 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 3. 3. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 87 467,84 Kč. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud uzavřel, že dne [datum] byla podle § 2395 o. z. platně uzavřena úvěrové smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný úvěr téhož dne čerpal a byl tak povinen podle smluvních podmínek jej splatit v 72 měsíčních splátkách po 3 633 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný přitom uhradil toliko 54 splátek, jak vyplývá z transakční historie. Ničeho dalšího již neuhradil, a proto žalobkyně v souladu s obchodními, resp. úvěrovými podmínkami poskytnutý úvěr zesplatnila, kdy stanovila lhůtu k ukončení smlouvy, tj. úhrady úvěru na den 7. 1. 2021. Vznikl jí tak nárok na úhradu dlužné jistiny, sjednaného úroku, úroku z prodlení, a to jak kapitalizované výši do dne vyčíslení (14. 4. 2021), tak ode dne následujícího (15. 4. 20201) do zaplacení, a dále poplatku za upomínku, resp. neuhrazené sjednané pojištění. Požadovaný nárok žalobkyně přitom je v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Soud totiž neshledal, že by požadované nároky odporovaly přechodným ustanovením tohoto zákona (zejména ustanovení § 168 ZoSÚ). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly mezi účastníky řízení sjednány, neuhradil ani po výzvě k plnění, je povinen uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představované obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť se řádným a včasným nehrazením splátek dostal do prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 398,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 862 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 524,44 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.