18 C 145/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady ve výroku uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené s žalovaným dne 26. 9. 2016, podle které žalobkyně poskytla žalovanému 800 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíčních anuitních splátkách á 11 257 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje 20. 10. 2016 spolu s úrokem 7,9 % p. a. a poplatkem za pojištění úvěru 552 Kč měsíčně. Na základě oznámení žalovaného o využití ochranné doby dle zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s [anonymizována dvě slova], byly v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 odloženy celé anuitní splátky úvěru. Žalovaný se však opakovaně dostal do prodlení se splácením, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 20. 6. 2021. Žalovaný dluh nesplnil, byť k tomu byl vyzýván před zesplatněním. Oznámení o zesplatnění úvěru převzal dne 12. 4. 2021. Žalovaným označený čl. II. odst. 4 se pak týká úvěru ke kreditní kartě, nikoliv nároku žalobního. Dluh žalovaného se sestává z jistiny ve výši 483 440,87 Kč, úroku ve výši 54 246,53 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 7,9 % p. a. z dlužné jistiny za období od 19. 5. 2021 do 24. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 34 095,98 Kč, který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od 20. 11. 2020 do 24. 4. 2022, úroku ve výši 7,9 % p. a. z částky 483 440,87 Kč (tj. z jistiny) od 25. 4. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši zákonné z částky 483 440,87 Kč (tj. z jistiny) od 25. 4. 2022 do zaplacení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto nejprve elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen včasným odporem žalovaného, který učinil nesporným, že mezi stranami byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které mu bylo poskytnuto 800 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal hradit tak, jak je popsáno v žalobě, že byly odloženy anuitní splátky úvěru v uvedeném období a že žalobkyně prohlásila pohledávky z úvěrové smlouvy za splatné 20. 6. 2021. Dále uvedl, že žádá, aby mu byla přiznána ochrana, která náleží spotřebiteli. Namítl, že čl. II odst. 4 smlouvy je lichevní. Dále uvedl, že mu 17. 2. 2020 byla provedena náhrada aortální chlopně a kořene aorty a dne 9. 3. 2020 implantován kardiostimulátor, v důsledku čehož není schopen vykonávat práci přinášející duševní a fyzickou zátěž a trpí stupňujícími se depresemi, pročež žalobkyni požádal o změnu výše splátek, avšak tomu nebylo vyhověno. Jediným příjmem žalovaného invalidní důchod. Dále pak poukázal na to, že mu nikdy nebyla zaslána písemná výpověď smlouvy a nedošlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný proto nárok zcela neuznává. 3. Ve věci byl soudem zjištěn následující skutkový stav. 4. Dne 26. 9. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva [číslo], podle které žalobkyně poskytla žalovanému 800 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíčních anuitních splátkách á 11 257 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje 20. 10. 2016 s úrokem 7,9 % p. a. a poplatkem za pojištění úvěru 552 Kč měsíčně. Na základě oznámení žalovaného o využití ochranné doby dle zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s [anonymizována dvě slova], byly v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 odloženy celé anuitní splátky úvěru (nesporné). 5. Ve smlouvě o úvěru bylo mezi stranami ujednání právo žalobkyně prohlásit pohledávky z úvěru za splatné ke dni uvedenému v oznámení, pokud se žalovaný dostane s úhradou do prodlení a dlužnou částku neuhradí do 30 dnů od prvního upomenutí. Žalovaným odkazovaný čl. II odst. 4 smlouvy se týká kreditní karty a její aktivace (úvěrová smlouva, obchodní podmínky). 6. Žalovaný se opakovaně dostával s hrazením úvěru do prodlení. Dluh žalovaného se sestává z jistiny ve výši 483 440,87 Kč, obchodního úroku 7,9 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 54 246,53 Kč kapitalizovaného za období od 19. 5. 2021 do 24. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatků ve výši 34 095,98 Kč kapitalizovaného za období od 20. 11. 2020 do 24. 4. 2022 (výpis). 7. Dne 17. 2. 2020 byla žalovanému provedena náhrada aortální chlopně a kořene aorty a dne 9. 3. 2020 implantován kardiostimulátor (propouštěcí zprávy žalovaného). 8. Dopisem z 1. 4. 2021 doručeným žalovanému 12. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu 34 057,18 Kč a 0,27 Kč s tím, že neuhradí-li žalovaný dluh do 1. 5. 2021, přistoupí k zesplatnění úvěru (výzva, dodejka). 9. Dopisem ze dne 22. 6. 2021 doručeným žalovanému 7. 7. 2021 pak žalobkyně prohlásila všechny pohledávky z úvěrové smlouvy za splatné k 20. 6. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 510 746,08 Kč do 29. 6. 2021 (oznámení o zesplatnění, dodejka). 10. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván před podáním žaloby (předžalobní výzva, potvrzení o podání). 11. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výroční zprávou žalobkyně, neboť takový důkaz by nemohl přispět k opatření skutkových zjištění pro věc relevantních, a proto je provedení takového důkazu nadbytečným. 12. Soud poměr mezi účastníky posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 13. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 26. 9. 2016 ve smyslu § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč Součástí smlouvy byly mimo jiné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit v 96 měsíčních anuitních splátkách á 11 257 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje 20. 10. 2016 spolu s úrokem 7,9 % p. a. a poplatkem za pojištění úvěru 552 Kč měsíčně. Žalovaný se v průběhu času dostával s úhradou různých splátek do prodlení, jak bylo prokázáno výpisem z jeho účtu. Žalobkyně žalovaného v souladu se smlouvou vyzvala k úhradě dluhu, a to pod sankcí zesplatnění úvěru, nebude-li tak ze strany žalovaného učiněno. Žalovaný si výzvu prokazatelně převzal, přesto dluh neuhradil, proto žalobkyně využila svého práva prohlásit pohledávky z úvěru za splatné k 20. 6. 2021, což bylo žalovanému oznámeno, přičemž žalovaný si oznámení převzal. 18. Namítal-li žalovaný, že čl. II odst. 4 smlouvy je lichevní, je k tomu namístě přisvědčit vyjádření žalobkyně, že tento článek smlouvy se netýká žalobní pohledávky, ale poskytnutí kreditní karty, pročež je v tomto směru nutno shledat obranu žalovaného za irelevantní. Samotnou úvěrovou smlouvu, od níž se odvíjí pohledávka žalobní, pak lichevní a z tohoto důvodu neplatnou, shledat nelze. Soud si je na základě lékařských zpráv vědom toho, že žalovaný trpí, resp. v době provedení zákroků trpěl vážnými zdravotními obtížemi, je nutno ovšem podotknout, že v období následujícím od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 mu byly odloženy celé anuitní splátky úvěru. Pakliže žalovaný dále uváděl, že jeho jediný příjem představuje invalidní důchod a že není schopen s ohledem na zdravotní stav pracovní činnosti, jedná se o tvrzení nijak nepodložená, tudíž na jejich základě není možno ani např. stanovit žalovanému plnění dluhu ve splátkách, neboť absentují jakékoliv podklady pro to, aby soud mohl posoudit výši splátek, jež je žalovaný schopen plnit tak, aby tím nebyla zároveň poškozena žalobkyně. Ničeho však nebrání tomu, aby si žalobkyně s žalovaným i nadále ujednali, že dluh bude plněn ve splátkách. Ač je bezesporu nepříznivý zdravotní stav žalovaného skutečností politováníhodnou, nejedná se o skutečnost, na základě které by bylo možno odepřít žalobkyni právo na plnění dle smlouvy, kdy toto její právo bylo nade vší pochybnost prokázáno (konečně žalovaný sám učinil značnou část rozhodných skutečností nespornou). Pokud závěrem žalovaný namítal, že se pohledávka žalobkyně nemohla stát splatnou, je k tomu nutno uzavřít, že postup pro využití institutu zesplatnění úvěru, jak byl stanoven úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami, byl žalobkyní řádně dodržen – žalovaného napřed vyzvala k úhradě dluhu, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta více než 30 dní, přičemž tuto výzvu žalovaný převzal, a až následně žalobkyně oznámila žalovanému zesp