18 C 210/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované původně zaplacení částky 15 359 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 11. 2016, na jejímž základě poskytla žalované úvěr za účelem koupě motorového vozidla [anonymizována tři slova]) [příjmení] – [anonymizována tři slova], [VIN kód], rok výroby 2006, s pořizovací cenou 230 000 Kč, a to ve výši úvěru 184 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet žalobkyni úvěr formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 7 823 Kč s účinností od 7. 12. 2016, kdy splátky obsahovaly jistinu a sjednaný úrok, ev. další služby dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaná však nezaplatila 47. splátku úvěru a ode dne 8. 10. 2020 je v prodlení. Žalobkyně současně odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu práva, v návaznosti na to, že žalovaná předmět financování neodevzdala. Jelikož žalovaná nehradila ani zákonné pojištění, byla žalobkyně dle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek nucena tyto výdaje pokrýt s tím, že je dle čl. V odst. 2 písm. e) všeobecných obchodních podmínek přeúčtovala žalované, navýšené o smluvní pokutu. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla upomenuta s upozornění na možnost soudního vymáhání dopisem ze dne 21. 9. 2021. Žalovanou částku tak tvořila neuhrazená částka ve výši 15 359 Kč, která se skládala z neuhrazené předepsané splátky ve výši 1 386 Kč, z neuhrazené předepsané splátky ve výši 7 823, z poplatku za odeslání upomínek ve výši 150 Kč a přefakturace dopojištění vozidla ve výši 6 000 Kč (9x 622 Kč + 402 Kč). Dále žalovanou částku tvořil kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1 554,52 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 319 Kč do 26. 3. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 890 Kč od 8. 8. 2021 do zaplacení. Dále žalobce požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Podáním ze dne 12. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaná dne 25. 4. 2022 uhradila žalobkyni částku ve výši 20 620 Kč, přičemž žalobkyně započetla částku nejdříve na poplatek za odeslání upomínky ve výši 150 Kč, kapitalizované zákonné úroky ze splátek ve výši 1 554,52 Kč, na smluvní úrok z prodlení do dne 25. 4. 2022 ve výši 5 629,50 Kč a částkou 13 285,98 Kč na jistinu ve výši 15 209 Kč, která byla ponížena na částku 1 923,02 Kč. 4. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (výrok I). 5. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila (viz návrh na EPR oddíl H). Žalovaná se k výzvě soudu obsahující doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, a tedy se má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání rovněž souhlasí. 6. Z předložených listinných důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl důvod pochybovat, a z nichž získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 184 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 48 pravidelných měsíční splátkách po 7 823 Kč nejpozději vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce, kdy první splátka byla splatná dne 7. 12. 2016. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaná je povinna zaplatit poplatek za každou zaslanou upomínku 150 Kč Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [číslo] [příjmení] ze dne 1. 3. 2015. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru soud zjistil, že žalované byly zaslány peněžní prostředky na účet dne 29. 11. 2016. Z protokolu o předání – převzetí automobilu ke smlouvě [číslo] ze dne 7. 11. 2016 soud zjistil, že současně s uzavřením smlouvy, tj. 7. 11. 2016, žalobkyně předala žalované osobní automobil [anonymizována tři slova]) [příjmení] – [anonymizována tři slova], [VIN kód]. Z upozornění před zesplatněním pohledávky ze dne 10. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s tím, že pokud žalovaná tuto částku neuhradí, bude žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše byla ke dni této výzvy ve výši 19 622 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 9. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby nejpozději do 6. 10. 2021, a to dlužné částky 25 210,80 Kč. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 10. Soud tak uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 7. 11. 2016 platně smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalované téhož dne na její podnikatelský bankovní účet úvěr poskytnut ve výši 184 000 Kč. Žalovaná jej čerpala, avšak ho řádně a včas nesplatila, resp. neuhradila pravidelné splátky řádně včas. Proto jej žalobkyně nejprve vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že jinak prohlásí úvěr za splatný. Žalovaná však nereagovala a ničeho před podáním žaloby nezaplatila. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení částečně zpět, a to s odůvodněním, že žalovaná dne 25. 4. 2022 uhradila žalobkyni částku ve výši 20 620 Kč, rozhodl soud s odkazem na uvedená zákonná ustanovení tak, že řízení částečně zastavil co do částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení došlo dříve, než začalo jednání, nebylo nutné zjišťovat k tomuto stanovisko žalovaného. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna k náhradě nákladů řízení žalobkyni, když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované, která až po podání žaloby částečné uhradila dlužnou částku žalobkyni. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 359 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění, sepis žaloby - návrhu EPR a zpětvzetí návrhu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč. 12. O povinnosti žalovaného, zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě, ke splnění obou povinností, bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.