29 C 59/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

I. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 11. 2019 v době od 15:00 hod. do 17:05 hod. v bytě na adrese [adresa žalovaného] (dále jen,,poškozená“). V důsledku zranění byla poškozená nucena vyhledat následné lékařské ošetření v [nemocnice] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec]. Jednání žalovaného šetřila Policie ČR, přičemž usnesením [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1. 2 písm. c) tr. zákoníku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 2.2020, sp. zn. [spisová značka], bylo trestní stíhání zastaveno, neboť trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas byl vzat zpět. Žalobkyně je přesvědčena, že i přesto je dána občanskoprávní odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu, jelikož podmínky občanskoprávní odpovědnosti jsou odlišné od podmínek odpovědnosti za spáchaný přestupek nebo trestný čin. S ohledem na výše uvedené má tak žalobce právo na náhradu nákladů za uhrazené služby zdravotní péče vůči třetí osobě, které musel vynaložit. II. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. III. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. IV. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10 000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Z usnesení Policie ČR ze dne 21. 11. 2019, [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný byl trestně stíhán pro spáchání trestného činu tím, že dne 20. 11. 2019 v době od 15:00 hod. do 17:05 hod. v bytě na adrese [ulice] [anonymizováno] [číslo] na [obec a číslo], fyzicky napadl poškozenou a způsobil jí zranění, která si vyžádala lékařské vyšetření. Z vyúčtování zdravotní péče ze dne 17. 3. 2020 a z rozpisu plateb ze 17. 3. 2020 bylo zjištěno, že platby za poskytnutou zdravotní péči byly vyúčtovány v částce 6 480,14 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 16. 6. 2020 a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. V. Podle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen,,zákon č. 48/1997 Sb.“), má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. VI. Soud na základě zjištěných skutkových okolností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný sice nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu proti občanskému soužití spočívající ve fyzickém napadení poškozené, ale jak podotkla žalobkyně, podmínky občanskoprávní odpovědnosti jsou odlišné od podmínek odpovědnosti za spáchaný přestupek nebo trestný čin. Samotná skutečnost, že trestní řízení bylo zastaveno, nijak neprokazuje, že by žalovaný poškozenou nenapadl, řízení nebylo zahájeno pouze z důvodu, že poškozená neudělila se stíháním žalovaného souhlas. Z předloženého usnesení [číslo jednací] ze dne 21. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný měl dne 20. 11. 2019 fyzicky napadnout poškozenou a způsobit ji zranění jež ji donutila vyhledat lékařské ošetření v [nemocnice] na [obec]. V této právní věci žalovaný nijak nerozporoval obsah uvedeného usnesení. Poškozené byla, v důsledku napadení žalovaným, poskytnuta lékařská péče, kterou hradil žalobce. S ohledem na uvedené má tak žalobce právo na regresní nárok na úhradu těchto nákladů v souladu s ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého závazku, soud rovněž přiznal žalobci v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. VII. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Pro výpočet náhrady nákladů soud vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen,,Vyhláška“). Náklady žalobce sestávají ze tří úkonů, studia dokumentace za účelem sepsání žaloby a uplatnění nároku, sepsání výzvy k plnění a podání ve věci samé, proto žalobci náleží paušální odměna ve výši 900 Kč dle ust. § 2 odst. 3 Vyhlášky, neboť se nejedná o věc spadající pod tzv.,,formulářovou žalobu“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. [ústavní nález]. VIII. Jelikož žalobce neuhradil soudní poplatek za žalobu, který činí 400 Kč, pak s ohledem na úspěch žalobce ve věci a za použití ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal žalovaného k úhradě soudního poplatku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.