4 C 183/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 64 156,52 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 64 326 Kč. Součásti smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem v sazbě 18,15% ročně a sjednaným pojištěním splatit v 24 měsíčních splátkách po 3 376 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 1. 2020. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, pročež žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600,00 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného odstoupila ke dni 31. 8. 2020 od smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Dluh žalovaného ve výši 64 156,63 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 62 082,79 Kč, pojistného ve výši 960 Kč, poplatků ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 313,73 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. Usnesením č.j. 4 C 183/2021-8 ze dne 14. 10. 2021 bylo řízení zastaveno co do částky 64 156,62 Kč, jelikož žalobkyně vzala žalobu co do této částky zpět s odůvodněním, že žalovaný částku v předmětné výši dne 30. 4. 2021 uhradil. Řízení tak bylo nadále vedeno ohledně částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2019, jakožto i z úvodního dopisu ze dne 30. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 64 326 Kč na financování výpočetní techniky. Úvěr byl splatný v 24. měsíčních splátkách po 3 216 Kč s tím, že roční úroková sazba byla ve výši 18,15 % a výše měsíční částky sjednaného pojištění 4,99% z měsíční splátky úvěru. Cena úvěru tak byla ve výši 16 698 Kč a žalovaný měl celkem splatit částku 77 184 Kč. Ve smlouvě byla rovněž ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Z čl. 2 písm. b) všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud žalovaný podstatně poruší smluvní povinnosti. Podle čl. 2 všeobecných úvěrových podmínek má žalobkyně v případě odstoupení od smlouvy právo na úhradu veškerých pohledávek v rozsahu stanoveným smlouvou. Z produktových podmínek se pak podává, že klient je povinen splácet úvěr řádně a včas (čl. 3). Podle přehledu platební historie žalovaný uhradil na úvěru celkem 3 376 Kč (z toho úroky 972,79 Kč, a pojištění 800 Kč), avšak ke dni 20. 7. 2020 dluží celkem 69 262,64 Kč (z toho úroky 5 106,12 Kč, pojištění 960 Kč, poplatky 800 Kč a smluvní pokuta 313,73 Kč). Z rámcové smlouvy finančních produktů a služeb [číslo] ze dne 21. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný si zřídil spolu s úvěrem i internetové bankovnictví a dále se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami i sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Z historie úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný nesplácel úvěr řádně, když měl ke dni 20. 7. 2020 uhrazeno pouze 3 376 Kč a jeho dluh činil částku 69 262,64 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy s tím, že ke dni 31. 8. 2020 se úvěr stává splatný v celém rozsahu, a proto jej žalobkyně zároveň vyzvala k úhradě částky 69 263 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2020 a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen ZoSÚ) musí smlouva obsahovat informace podle § 106 a násl. ZoSÚ. Podle § 122 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, dále úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Právní vztah mezi účastníky se dále řídí ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný před jejím podáním nesplnil své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru, když řádně a včas nehradil měsíční splátky úvěru a vznikl mu tak dluh vůči žalobkyni na jistině ve 62 082,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 106,12 Kč, pojistného ve výši 960 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces (odeslání upomínky) ve výši 800 Kč a smluvní pokuty z prodlení 313,73 Kč. Teprve po podání žaloby žalovaný uhradil částku 64 156,52 Kč a řízení tak bylo dále vedeno pro částku 16 238,75 Kč s příslušenstvím. Smlouva přitom byla platně uzavřena podle výše citovaných zákonných ustanovení. Právní předchůdkyně žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 24. 7. 2020 s účinností ode dne 30. 8. 2020, resp. úvěr se stal k tomuto dni splatný v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž úrok z prodlení žalobkyně přiznal právě ode dne následující po dni splatnosti úvěru, tj. od 1. 9. 2020 v zákonné výši 8,25% ročně z částky 64 156,52 Kč, která představuje žalovanou částku bez úroků z prodlení, tedy jistinu, náklady na upomínání a smluvní pokutu. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal také úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Přiznané úroky z prodlení vyplývající z řádného a včasného neuhrazení závazků z obou smluv o půjčc