4 C 241/2021-100 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení uzavřeli dne 25. 10. 2018 smlouvu o studiu na soukromé vysoké škole [číslo] na základě které bylo žalované umožněno studium na [anonymizována dvě slova] [obec], o. p. s., v bakalářském studijním programu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], obor [anonymizována dvě slova], v prezenční formě. V průběhu studia žalovaná neuhradila celou druhou splátku školného za akademický rok 2018 [číslo] ve výši 29 000 Kč, které bylo splatné dne 10. 1. 2019. Výše školného za prezenční studium činí podle smlouvy o studiu 58 000 Kč v případě, že je školné za celý akademický rok placeno jednorázově. Školné je možné hradit rovněž ve splátkách, a to ve dvou splátkách po 29 000 Kč, což zvolil žalovaný. První splátka školného byla splatná v den podpisu smlouvy a druhá splátka nejpozději 10. ledna příslušného akademického roku. Režim rozložení platby za jeden akademický rok na dvě splátky se nedotýká právního důvodu, kterým je povinnost zaplatit vždy školné za celý akademický rok, jedná se pouze o rozložení způsobu platby školného na dvě splátky. Žalovaná jako účastník studijního programu je povinna zaplatit celé školné za každý akademický rok, a to i v případě ukončení studia v průběhu trvání studijního programu z jakéhokoliv důvodu před dnem splatnosti druhé splátky. Žalovaná druhou splátku školného nezaplatila, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjišťoval skutkový stav a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je obecně prospěšná společnost, poskytující akreditované bakalářské, [anonymizováno] a doktorské studijní programy (výpis z obchodního rejstříku). Účastníci řízení uzavřeli dne 25. 10. 2018 smlouvu o studiu, na základě které bylo žalované umožněno studium na [anonymizována dvě slova] [obec], o. p. s., v bakalářském studijním programu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], obor [anonymizována dvě slova], v prezenční formě. Bylo sjednáno podle čl. III. odst. 11 smlouvy školné v celkové výši 58 000 Kč za celý akademický rok, přičemž úhradu školného bylo možné rozložit do dvou splátek po 29 000 Kč s tím, že první splátka byla splatná při uzavření smlouvy a druhá do 10. ledna příslušného akademického roku. Žalovaná si vybrala úhradu školného ve dvou splátkách (§ 2 smlouvy), přičemž byla povinna zaplatit školné za celý akademický rok podle čl. III. odst. 16 smlouvy (smlouva o studiu ze dne 25. 10. 2018). Žalovaná nastoupila do akademického školního roku 2018 [číslo] (evidenční list). Žalovaná neuhradila splátku školného ve výši 29 000 Kč, splatnou dne 10. 1. 2019, pročež byla žalobkyní vyzvána k zaplacení před podáním žaloby (výzva ze dne 19. 12. 2019). Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud po provedených důkazech uzavřel, že účastníci řízení platně uzavřeli smlouvu o studiu, odpovídající rovněž ustanovením zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, na základě které bylo žalované umožněno studovat vybraný studijní program u žalobkyně. Za to byla přitom žalovaná povinna zaplatit školné (viz poplatky za studium podle § 59 zákona č. 111/1998 Sb.), které bylo sjednané ve výši 58 000 Kč s tím, že žalovaná se jej zavázala uhradit ve dvou splátkách po 29 000 Kč, splatných jednak při podpisu smlouvy a jednak do 10. ledna příslušného akademického roku (viz čl. III. odst. 11 smlouvy). Bylo přitom nerozhodné, zda žalovaná dostuduje celý akademický ročník, neboť bylo ujednáno, že školné se zavazuje uhradit za celý akademický rok. Do akademického roku 2018 [číslo] byla přitom zařazena, kdy i tak musela přitom uhradit první splátku školného. Následně již žalovaná své povinnosti ze smlouvy nedostála a druhou splátku školného žalobkyni neuhradila, byť jí studium bylo umožněno. Žalovanou přitom v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by druhou splátku školného za akademický rok 2018 [číslo] zaplatila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octla se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 452,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 000 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč.