8 C 93/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 050,10 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu s limitem 30 000 Kč, jež je svou povahou smlouvou o úvěru. Žalovaná čerpala poskytnutý úvěru, resp. byla na svém bankovním účtu v debetu, přičemž přečerpala povolený limit. Vzhledem k tomu žalobkyně dopisem ze dne [datum] sdělila žalované, že její bankovní účet, poskytnutý na základě smlouvy ze dne [datum], byl ke dni [datum] zrušen. Žalovaná přitom měla (debet) dluh ve výši 33 050,10 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se žádným způsobem nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované bankovní účet č. [bankovní účet] a s tím spojené bankovní služby. Podle smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum], včetně standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru k účtu zřízeném podle smlouvy o bankovních službách. Na základě smlouvy o povoleném debetu byl žalované poskytnut úvěr, ve formě tzv. možného přečerpání peněžních prostředků na účtu (povolený debet) s limitem 30 000 Kč. V případě celého čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč byla žalovaná povinna zaplatit částku 33 597,95 Kč. Splatit úvěr pak byla žalovaná povinna v poslední den doby čerpání, přičemž čerpání debetu bylo povoleno v délce 360 kalendářních dnů. Sjednána byla roční úroková sazba ve výši 19,99 % Smlouvou pak byly sjednány poplatky ve výši 30 Kč za papírový měsíční výpis, ve výši 250 Kč za zaslání 1. upomínky, ve výši 500 Kč za zaslání 2. upomínky a ve výši 68 Kč měsíčně za vedení účtu. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že v případě nepovoleného debetu byla žalovaná povinna neprodleně uhradit veškeré dlužné částky včetně příslušenství (čl. 13). Z podmínek k povoleným debetům se podává, že porušením smlouvy o povoleném debetu mj. je porušení podmínek čerpání povoleného debetu a také porušení podmínek v rámci ostatních smluv, uzavřených se žalobkyní (č.l. 3). Z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 31. 1. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité k úhradě minimální částky 2 375,61 Kč, aby nebyla žalovaná v nepovoleném debetu. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o bankovních službách, neboť žalovaná měla na bankovním účtu nepovolený nedostatek finančních prostředků. Z výpisu z účtu žalované ze dne 26. 3. 2021 je patrné, že na zvláštním účtu byl evidován dluh žalované ve výši 33 050,10 Kč. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne [datum] se pak podává, že bankovní účet žalované byl ke dni [datum] zrušen v důsledku zániku smlouvy dne [datum]. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného zůstatku ve výši 33 050,10 Kč. Z historického výpisu úvěru ze dne 23. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná dluží na jistině úvěru částku 33 050,10 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 2. 8. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 33 050,10 Kč před podáním žaloby. 5. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů. 6. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dne [datum] byla podle § 2395 o. z. uzavřena platně úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr k jejímu bankovnímu účtu s limitem ve výši 30 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předmětný úvěr čerpala, resp. postupně jej čerpala, avšak byla povinna nepřekročit sjednaný limit. Žalovaná však poskytnutý úvěrový limit překročila, a proto jí žalobkyně nejprve vyzvala k vyrovnání nepovoleného debetu. Jelikož však tak žalovaná neučinila, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami odstoupila od smlouvy o bankovních službách, resp. od související smlouvy o povoleném debetu. Žalovaná však zanechala nepovolený debet (dluh) ve výši 33 050,10 Kč, který neuhradila ani po výzvách žalobkyně. Částka přitom byla splatná ke dni odstoupení od smlouvy, tj. ke dni [datum]. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny (33 050,10 Kč) a příslušenství, tedy úroku z prodlení ode dne následujícího, ke kterému byla smlouva vypovězena (tj. od 30. 3. 2021). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou částku, včetně příslušenství, představovaného úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 501 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 323 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 33 050,10 Kč, skládající se z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech prostřednictvím tzv. formulářových žalob nárokuje zaplacení nesplacených úvěrů (poskytování úvěrů patří mezi její standardní obchodní služby), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přizná