10 C 336/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal částku 56 920,88 Kč, kterou nesplatil, a to ani ve lhůtě splatnosti do 9. 12. 2021. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla následně postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný na základě žádosti uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 80 000 Kč Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 10,5 % měsíčně. Úvěr měl být čerpaný dne uzavření smlouvy, přičemž měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z dlužné částky, anebo minimálně 1 000 Kč. Žalovanému byl úvěr poskytnut na dobu neurčitou. (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], včetně formuláře loan application, obchodních podmínek a standardních informací o úvěru). Žalovaný úvěr čerpal ve výši 56 920,88 Kč, avšak jej řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž ke dni 9. 12. 2021 celková dlužná částka činila 57 057,53 Kč (platební informace). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 1. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2022). Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 13. 1. 2022, včetně podacího lístku). 5. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu zprávou banky spol. [právnická osoba], kdo byl majitelem, příp. disponentem účtu č. [bankovní účet], na který byly finanční prostředky z úvěru poskytnuty, neboť to soud považuje za nadbytečné, když žalovaný uzavření smlouvy o úvěru nerozporuje. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr, který čerpal, avšak jej řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovanému v souladu se smlouvou vyúčtovala sjednané poplatky, včetně poplatků za vymáhání (prodlení) a také sjednané úroky. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny, sjednaného poplatku, úroku a úroku z prodlení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly sjednány, neuhradil ani po výzvě k plnění, je povinen uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 591,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 278 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 920,88 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 690 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 350 Kč ve výši 1 963,50 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.