10 C 91/2023-38 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36 527,08 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 80 000 Kč. Žalobkyně byla oprávněná v průběhu trvání smlouvy zvyšovat úvěrový limit, a to i opakovaně do výše 100 000 Kč Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,5 % z výše sjednaného úvěrového limitu. První splátka byla splatná k 16. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla smlouva uzavřena. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu 10,90% ročně. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k vypovězení a zesplatnění úvěru dopisem ze dne 16. 11. 2018. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 45 046,94 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 36 527,08 Kč, obchodního úroku z nesplacené jistiny kapitalizovaného ve výši 4 829,43 Kč, zákonného úroku kapitalizovaného ve výši 3690,43 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 10,90% ročně od 11. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný nereagoval na zaslanou výzvu a dluh neuhradil. 2. Žalovaný zůstala nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav a soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je banka, mezi jejíž předmět podnikání připadá mj. poskytování úvěrů (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] z důvodu žádosti žalovaného ze dne [datum]. Žalobkyně je přitom společnost poskytující úvěry. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 80 000 Kč. Rovněž byla sjednána úroková sazba ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet podle čl. I. odst. 1 písm. b) smlouvy splátkami ve výši 2,5% z úvěrového limitu, tj. 2 000 Kč. Splátky jsou splatné vždy k 16. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla smlouva uzavřena. Úvěr byl žalovanému poskytnut k úvěrovému účtu [číslo] který byl otevřen na základě úvěrové smlouvy a z kterého mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky v zvolené výši. V čl. V. smlouy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru mu žalobkyně poskytne 30 dnů k uhrazení dlužné částky. Pokud tak neučiní, je žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za splatný ke dni uvedenému v oznámení (žádost o poskytnutí úvěru ze dne [datum]; smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]; předsmluvní informace ze dne [datum]; informace k pojištění dlužníků z ČSOB revolvingových spotřebitelských úvěrů; obchodní podmínky). Žalobkyně prověřila žalovaného, zda je způsobilý úvěr splácet, než mu byl úvěr poskytnut (úvěrová zpráva z CBCB, výpis z bankovního účtu žalovaného). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě splátek a dlužné částky (výpis z úvěrového účtu, dopis ze dne 26. 7. 2018 včetně dodejky). Žalobkyně podle smlouvy o úvěru i smluvních podmínek zesplatnila celý úvěr ke dni 16. 11. 2020 a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky. Ke dni 17. 11. 2018 činila dlužná částka 38 998,08 Kč (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 11. 2018, včetně dodejky; obchodní podmínky; sazebník). Žalovaný ani přes výzvy ničeho neuhradil, pročež jej žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2019, včetně poštovního podacího archu. Žalovaný netvrdil, tím méně prokazoval, že by čehokoliv uhradil. 5. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud uzavřel, že dne [datum] byla podle § 2395 o. z. platně uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s limitem 80 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný úvěr čerpal (transakční historie) a byl tak povinen podle smluvních podmínek jej splatit ve sjednaných splátkách. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny, sjednaného úroku a rovněž i úroku z prodlení. Požadovaný nárok žalobkyně je přitom v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), resp. smluvní ujednání o úvěru ustanovením tohoto zákona neodporuje. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly mezi účastníky řízení sjednány, zcela neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou dosud dlužnou částku, a to včetně příslušenství, představovaného smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť se řádným a včasným nehrazením úvěru dostala do prodlení. Úroky soud žalobkyni přiznal jak v kapitalizované výši ode dne, kdy žalovaný čerpal úvěr, který již nesplácel, tedy smluvní úrok z dlužné částky od [datum], resp. kdy se dostával do prodlení se splácením (od 29. 6. 2020), a to podle požadavku do 10. 1. 2020, tj. před podáním žaloby, tak následně od podání žaloby do zaplacení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 720,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 827 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 527,08 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 350 Kč ve výši 1 543,50 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.