12 C 11/2022-64 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50 504,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou saznou 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky dle platného ceníku, a to ke stejnému datu jako minimální sjednanou splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, ale žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami dne 18. 4. 2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno], která pak tuto pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně tak nárokuje dlužnou jistinu ve výši 49 918,48 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 214,13 Kč, poplatky 586,48 Kč a dále úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 49 918,48 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 918,48 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se žádným způsobem nevyjádřil. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně v rámci návrhu na vydání EPR. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [název] [příjmení] [číslo] všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet a ceníku, tvořících součást smlouvy soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne [datum] požádal návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč, výší úrokové sazby pro bezhotovostní transakce 23,99 % za rok a pro hotovostní transakce 29,99 % za rok, měsíčním poplatkem za správu karty 199 Kč s tím, že pokud bude žalovaný v prodlení s plněním platebních povinností je povinen platit zákonný úrok z prodlení. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a to ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, min. ve výši 200 Kč, cena za výběr hotovosti byla sjednána 3,5% z vybírané částky, min. však 89 Kč Cena za výzvu k zaplacení dluhu byla sjednána ve výši 500 Kč. V návrhu rovněž sdělil žalovaný informace o svém zaměstnavateli, zaměstnání, délce trvání zaměstnání, čistém měsíčním příjmu, nezbytných měsíčních výdajích, kontokorentech a splátkách, jakož i prohlásil (čl. III. 3. návrhu), že veškeré údaje, které ve smlouvě, či v dalších dokumentech předaných právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti se smlouvou, uvedl, jsou pravdivé, přesné a úplné pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr a o jejich změně se zavázal neprodleně informovat. Dále bylo mezi stranami ujednáno (čl. XVI. 1., 2. obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet), že v případě porušení smlouvy, jakým je i prodlení se splacením jakékoliv pohledávky vůči právní předchůdkyni žalobkyně, má právní předchůdkyně žalobkyně právo pohledávky za držitelem karty prohlásit za splatné a odstoupit od smlouvy s účinností ke dni doručení písemného odstoupení. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty vyplývá, že konečný zůstatek na kreditní kartě za období od 31. 10. 2019 do 14. 4. 2020 činil - 54 719,09 Kč, z čehož 586,48 Kč tvoří neuhrazené poplatky za zaslání upomínky a za výběr hotovosti, a neuhrazené úroky za období od 13. 12. 2019 do 14. 1. 2020 činí 4 214,13 Kč. Z dokumentu nazvaného okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 20. 4. 2020 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré závazky žalovaného za splatné ke dni 18. 4. 2020 z důvodu včasného nezaplacení závazku a dne 20. 4. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 54 719,09 Kč vzniklého na základě smlouvy o úvěru. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [číslo] ze dne [datum], včetně potvrzení úplaty a vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2021, včetně podacího archu, smlouvy o postoupení pohledávek č. [číslo] [číslo] ze dne [datum] včetně přílohy č. 1 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] č. [číslo] [číslo], včetně přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího archu, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původní věřitelky, společnosti [právnická osoba], přes [právnická osoba], [anonymizováno] postoupena až na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 8. 4. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky z titulu neplnění závazku. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku byť z části zaplatil. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Dle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Dle § 1732 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Dle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy osobě přijetím nejsou. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele se pro účely tohoto zákona odbornou péčí rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou