18 C 19/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s odůvodněním, že v souladu s § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistila, že žalovaná je vlastníkem (provozovatelem) motorového vozidla nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], přičemž neměla k vozidlu v období od 1. 3. 2021 do dne 31. 5. 2021 a od 1. 6. 2021 do dne 20. 8. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, splatnost příspěvku za období od 1. 3. 2021 do dne 31. 5. 2021 nastala dne 12. 4. 2022 a za období od 1. 6. 2021 do dne 20. 8. 2021 dne 19. 7. 2022. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani následně přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaná je vlastníkem (provozovatelem) motorového vozidla nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (výpis údajů o vozidle). 4. Byla vyzvána k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 5 980 Kč za období od 1. 3. 2021 do dne 31. 5. 2021 a částky 300 Kč představující náklady za uplatnění (výzva z 27. 1. 2022), přičemž o úhradu byla opakovaně upomínána (upomínka z 4. 5. 2022, upomínka inkasní agentury z 8. 8. 2022, předžalobní upomínka z 6. 10. 2022). 5. Dále byla vyzvána k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 5 265 Kč za období od 1. 6. 2021 do dne 20. 8. 2021 a částky 300 Kč představující náklady za uplatnění (výzva z 5. 5. 2022), přičemž o úhradu byla též opakovaně upomínána (upomínka z 10. 8. 2022, upomínka inkasní agentury z 5. 9. 2022, předžalobní upomínka z 1. 11. 2022). 6. Soud poměr mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (dále jen„ zákon“). Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Příspěvek se podle § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla, a taktéž nákladů na jeho uplatnění včetně nákladů vymáhání (§ 4 odst. 4 zákona). Tím, že vozidlo žalované nemělo v předmětném období v délce celkem 173 dní uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni příspěvek nepojištěných ve výši (92 + 81) x 65 Kč + 300 Kč náklady na jeho uplatnění, což však ani na základě upomínek neučinila v době splatnosti ani později. 7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 11 545 Kč, a proto jí v tomto rozsahu vyhověl. Výše příslušenství v podobě úroku z prodlení (§ 1968 o. z.) je dána § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Soud má však za to, že žaloba není důvodná, pokud jde o částku 300 Kč s příslušenstvím coby další náhrady nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Ze zjištěného skutkové stavu se podává, že žalobkyně žádala uhrazení příspěvku za jedno souvislé nepřerušené období, která však rozdělila do dvou samostatných období. Je přitom zřejmé, že veškeré výzvy k úhradě příspěvku, byť byly žalobkyní, resp. její advokátkou činěny zvlášť, byly žalované dány až po uplynutí obou nárokovaných částí téhož období, a nebyl tak důvod příspěvek rozdělovat na dvě samostatná dílčí období a v souvislosti s tím žádat náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dvakrát. Proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 142a odst. 1 tak, že přiznal žalobkyni, jejíž procesní neúspěch ve věci byl zcela nepatrný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Výrokem ad IV. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně k úhradě doplatku soudního poplatku 200 Kč, a to podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s odkazem na položku 2 bod 2., položku 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatku, neboť soud nevydal platební rozkaz a na soudním poplatku bylo zaplaceno toliko 800 Kč, přičemž výše soudního poplatku za žalobu činí 1 000 Kč.