18 C 249/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 280 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], na základě úvěrové smlouvy z 1. 7. 2021, [číslo] poskytla žalovanému 20 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 280 Kč do 27. 7. 2021. K prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný byl informován o možnosti poskytovatele úvěru nahlédnout do databází k posouzení jeho úvěruschopnosti a souhlasil se získáním informací z registru [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Jeho úvěruschopnost byla posouzena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, jakož i lustrací [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova] a úvěrové historie. Žalovaný zároveň prohlásil, že není v prodlení s plněném jakéhokoliv dluhu a není si vědom své evidence v databázi dlužníků. Žalovaný na dluh ničeho neplnil, pohledávka za ním byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. 4. Dne 1. 7. 2021 se žalovaný a [právnická osoba] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodli, že [právnická osoba] poskytne žalovanému bezhotovostně 20 000 Kč, které žalovaný vrátí do 27. 7. 2021 spolu s poplatkem 4 280 Kč (úvěrová smlouva). Žalovaný prohlásil, že není v prodlení s plněním žádného dluhu a není mu známo, že by byl veden v dluhových rejstřících, a byl informován o možnosti poskytovatele úvěru nahlédnout do databází k posouzení jeho úvěruschopnosti a souhlasil se získáním informací z registru [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] (obchodní podmínky). [právnická osoba] žalovanému poukázala 1. 7. 2021 20 000 Kč (výpis). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (oznámení) a byl vyzván k úhradě dluhu, přičemž výzva mu byla odeslána poštou 14. 1. 2022 (předžalobní výzva, podací lístek), zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí 17. 1. 2022 (výpis sledování zásilek). 5. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Žalobkyní nebylo v řízení nikterak prokázáno, že by byl ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávku za žalovaným postoupila (§ 1879 o. z.), při poskytnutí úvěru žalovanému dodržen postup dle § 86 ZSU, tedy že by byla posouzena jeho úvěruschopnost. Tyto skutečnosti byly sice žalobkyní tvrzeny, avšak nebyly ničím doloženy, přičemž skutečnosti, které se podávají z obchodních podmínek (prohlášení žalovaného, že není v prodlení s plněním žádného dluhu a není mu známo, že by byl veden v dluhových rejstřících, a byl informován o možnosti poskytovatele úvěru nahlédnout do databází k posouzení jeho úvěruschopnosti a souhlasil se získáním informací z registru [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]) nelze posoudit tak, že by uvedené naplnilo dikci ustanovení § 86 ZSU. 12. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu (z tohoto se omluvila). Jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008) 13. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že právní předchůdkyní žalobkyně nebyla splněna jí ZSÚ daná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. 14. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020-119), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“ 15. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně