18 C 65/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s odůvodněním, že v souladu s § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistila, že žalovaný je vlastníkem (provozovatelem) motorového vozidla nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], přičemž neměl k vozidlu v období od 25. 6. 2021 do dne 9. 10. 2021, od 10. 10. 2021 do dne 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do dne 4. 3. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, přičemž splatnost příspěvků za jednotlivá vymezená období nastala postupně dne 22. 2., 5. 7., resp. 18. 10. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem (provozovatelem) motorového vozidla nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (výpis údajů o vozidle). 4. Byl vyzván k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 6 955 Kč za období od 25. 6. 2021 do dne 9. 10. 2021 a částky 300 Kč představující náklady za uplatnění (výzva z 9. 12. 2021), přičemž o úhradu byl opakovaně upomínána (upomínka z 16. 3. 2022, upomínka inkasní agentury z 23. 6. 2022, předžalobní upomínka z 18. 8. 2022). 5. Dále byl vyzván k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 5 395 Kč za období od 10. 10. 2021 do dne 31. 12. 2021 a částky 300 Kč představující náklady za uplatnění (výzva z 21. 4. 2022), přičemž o úhradu byl též opakovaně upomínán (upomínka z 27. 7. 2022, upomínka inkasní agentury z 14. 9. 2022, předžalobní upomínka z 9. 11. 2022). 6. Konečně byl vyzván k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 4 095 Kč za období od 1. 1. 2022 do dne 4. 3. 2022 a částky 300 Kč představující náklady za uplatnění (výzva z 4. 8. 2022), přičemž o úhradu byl též opakovaně upomínán (upomínka z 9. 11. 2022, upomínka inkasní agentury z 5. 12. 2022, předžalobní upomínka z 31. 1. 2023). 7. Soud poměr mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (dále jen„ zákon“). Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Příspěvek se podle § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla, a taktéž nákladů na jeho uplatnění včetně nákladů vymáhání (§ 4 odst. 4 zákona). Tím, že vozidlo žalovaného nemělo v předmětném období v délce celkem 253 dní uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni příspěvek nepojištěných ve výši (107 + 83 + 63) x 65 Kč + 2 x 300 Kč náklady na jeho uplatnění, což však ani na základě upomínek neučinil v době splatnosti ani později. 8. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 045 Kč, a proto jí v tomto rozsahu vyhověl. Výše příslušenství v podobě úroku z prodlení (§ 1968 o. z.) je dána § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud má však za to, že žaloba není důvodná, pokud jde o částku 300 Kč s příslušenstvím coby náhrady nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za období 1. 1. 2022 do dne 4. 3. 2022. Ze zjištěného skutkové stavu se podává, že žalobkyně žádala uhrazení příspěvku za jedno souvislé nepřerušené období, která však rozdělila do tří samostatných období. Je přitom zřejmé, že výzvy za druhé a třetí období k úhradě příspěvku, byť byly žalobkyní, resp. její advokátkou činěny zvlášť, byly žalovanému dány až po uplynutí druhé i třetí části nárokovaného částí téhož období, a nebyl tak důvod příspěvek rozdělovat na tři samostatná dílčí období a v souvislosti s tím žádat náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek třikrát, neboť výzva k úhradě příspěvku za druhou a třetí část období mohla být učiněna společná. Proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 142a odst. 1 tak, že přiznal žalobkyni, jejíž procesní neúspěch ve věci byl zcela nepatrný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.