24 T 109/2023 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Soud projednáním věci v hlavním líčení zjistil, že obžalovaný jako řidič vjel po konzumaci alkoholu (stále pod jeho značným vlivem) v pondělí 12. 6. 2023 v podvečerních hodinách do Prahy se svým nákladním automobilem k dálkové přepravě s návěsem a přiblížil se až ke středu města. Na území [obec a číslo] vozem v důsledku neuspořádané jízdy opakovaně vyjel ze silnice a demoloval okolní zařízení včetně dopravního značení, poté byl zpozorován svědky a zkontrolován a zadržen jimi přivolanou policejní hlídkou. Zasahujícím policistům se obžalovaný opakovaně pokoušel nabízet úplatky ve formě hotovosti v Kč a EUR výměnou za to, že se vyhne postihu nebo jej alespoň zmenší, v úsilí pokračoval i poté, co byl policisty upozorněn, že páchá trestnou činnost. Nárazy vozidlem obžalovaný kromě jeho poničení způsobil škodu na dopravním značení a zařízení a na sloupu veřejného osvětlení, po zadržení obžalovaného byly zajištěny finanční prostředky, které předtím použil k nabízení úplatku. 2. Soud neprováděl dokazování ohledně výše popsaného skutkového stavu, neboť obžalovaný u hlavního líčení učinil prohlášení viny v rozsahu obžaloby, tedy prohlásil, že je vinný spácháním obou skutků a souhlasí u nich s právní kvalifikací. Soud postupoval přiměřeně podle § 314q odst. 3 tr. řádu, po souhlasném stanovisku státního zástupce prohlášení přijal s tím, že se dokazování v odpovídajícím rozsahu dále neprovede. Přijetí prohlášení viny nebránila žádná zákonná překážka, nebylo předběžně v rozporu se zjištěným skutkovým stavem podle obsahu spisu, v předchozím řízení nedošlo k závažnému porušení práv obžalovaného, postup byl vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření státního zástupce. Obžalovaný svého jednání litoval, vysoký obsah alkoholu vysvětloval konzumací při předchozí dlouhé přestávce v práci, potvrdil též, že všechny zajištěné peníze byly jeho. Popisoval svoji osobní, rodinnou a majetkovou situaci tak, že má syna v [země] a manželku na [země], sám žije v [země] už 30 let, má zázemí na ubytovně ve [obec], ale prakticky je většinu času na cestách s kamionem, kdy se dálkovou přepravou se jako živnostník živí, dříve se zabýval truhlářstvím, což ovšem již ze zdravotních důvodů nemůže, nadále mu zůstaly uskladněné truhlářské stroje, jiné zaměstnání je pro něj také obtížné si opatřit pro zdravotní problémy. Nákladní vůz byl obžalovanému již vrácen, řidičský průkaz mu při zásahu na místě ani později odňat nebyl. Soud dále provedl dokazování pouze k osobě obžalovaného a jeho celkové situaci. Konkrétně podle opisu z Rejstříku trestů byl obžalovaný v minulosti dvakrát odsouzen, a to prvně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 2 T 55/2011, za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s uložením trestu zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky, od jehož výkonu soud podmíněně upustil 22. 8. 2012 a obžalovaný se osvědčil 16. 12. 2014; podruhé Okresní soud Praha-západ uložil obžalovanému trestním příkazem ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 1 T 33/2013, za spáchání přečinu stejné právní kvalifikace podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zkušební dobou 18 měsíců (osvědčeno 22. 5. 2015) a znovu trest zákazu řízení motorových vozidel na 1 rok, od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno 16. 11. 2013 a obžalovaný se osvědčil 2. 6. 2015 (vždy se tak na obžalovaného hledí, jako by nebyl odsouzen). Obžalovaný dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, podle opisu nespáchal žádný evidovaný přestupek, jeho karta řidiče však obsahuje po čtyřech záznamech o zákazech řízení a blokacích řidičských oprávnění (od roku 2007 do roku 2013) a osmnáct záznamů o dopravních přestupcích různého charakteru (často šlo o překročení povolené rychlosti), kdy podle záznamů z 1. 8. 2007 a 31. 8. 2009 byl u obžalovaného zjištěn při řízení alkohol v množství nepřesahujícím 1‰. Podle finančního šetření policejního orgánu jediným zjistitelným majetkem obžalovaného je kamión s návěsem, s nimiž se dopustil trestné činnosti. Ze spisu bylo dále ověřeno zajištění a uložení celkem 985 EUR a 4 000 Kč obžalovaného. 3. Obžalovaný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Řídil totiž až do hustě obydlených částí Prahy s dopravní infrastrukturou a provozem nákladní vozidlo, ačkoliv věděl, že před jízdou podstatnou měrou požil alkohol - ovlivnění a negativních dopadů na bezpečné řízení vozidla si byl vědom a s tím rovněž srozuměn. Je pouze velikým štěstím obžalovaného, že při velikosti a hmotnosti vozu a obvyklém výskytu množství osob v okolí komunikace mj. na zastávkách městské hromadné dopravy nedošlo ke škodám na životech a zdraví, příp. mnohem vyšším škodám na majetku (ostatně již takto se podle soudu blížil spíše k hranici právní kvalifikace podle § 272 tr. zákoníku). S ohledem na závažnost jednání obžalovaného a množství zjištěného alkoholu je pak zcela důvodný závěr, že uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by již v dané věci nepostačovalo. Totéž platí o navazujícím jednání při naplnění všech zákonných znaků zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kdy obžalovaný vědomě opakovaně nabízel úplatek policistům v souvislosti s výkonem jejich služby (nad rámec prohlášení viny o tom svědčí zejména kamerové záznamy pořízené oběma policisty zachycující zřetelně jejich komunikaci s obžalovaným, který se v tomto směru vyjadřoval zcela jasně - způsobem, který nepřipouštěl pochybnosti). Objekt zločinu - zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života, zde byl rovněž úmyslně (vědomě) ohrožen zásadním způsobem. 4. Při úvaze o druhu a výměře trestu soud vycházel z účelu trestu podle § 37 odst. 1 tr. zákoníku a při ukládání trestu přihlédl podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a zločinu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti nápravy. Na obžalovaného se po dosavadních podmíněných odsouzeních hledí jako na bezúhonného, nebyl zjištěn patologický způsob života a opatřování si prostředků na živobytí, pro hodnocení jeho osoby ale není bez významu, že v obou dřívějších případech postihů šlo o trestnou činnost související s dopravou. Karta řidiče svědčí o spíše nekázni obžalovaného při řízení, opakovaně byl u něj zjištěn alkohol a za to byl sankcionován (i když už před delší dobou). Obžalovaný se tak soudu rozhodně nejeví jako zcela bezproblémový, spolehlivý řidič, naopak s dodržováním předepsané kázně a bezpečnosti jízdy míval opakovaně problémy, zejména postihy za jízdu po požití alkoholu nevedly zatím zjevně k očekávané sebereflexi, naopak tento škodlivý sklon nyní spíše vygradoval. Soud příznivě zohlednil obžalovaným učiněné prohlášení viny, stejně jako vyjádřenou lítost, snad i nakonec poměrně nízkou škodu, což ovšem není až tak zásluha obžalovaného. K jeho tíži na druhou stranu jednoznačně působí typová a konkrétní závažnost a společenská škodlivost obou trestných činů ohrožujících různé podstatné chráněné zájmy. Silniční provoz je obecně faktor, který v běžné společnosti přináší nebezpečí pro životy, zdraví a majetek účastníků, přičemž negativní působení nelze z podstaty vyloučit; neovlivnění řidiče alkoholem či jinými návykovými látkami je jedním ze základních požadavků bezpečnosti s cílem alespoň nezvyšovat nutná rizika, nelze tak přijmout a ponechat bez následku opačný přístup. Soud s ohledem na vše uvedené dospěl k závěru, že je nutné uložit trest, postačí ovšem trest výchovný, koncipovaný jako úhrnný podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, neboť je ukládán za dva trestné činy. Soud považoval za vhodný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, uložený tak nad spodní hranicí nejpřísnější zákonné trestní sazby § 332 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž výkon trestu podmíněně odložil na rovněž dostatečnou zkušební dobu 30 měsíců. Vzhledem k tomu, že obžalovaný se dopustil trestné činnosti v souvislosti s řízením motorového vozidla, uložil mu soud rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 30 měsíců, tj. stále ještě v dolní třetině sazby tohoto trestu (1 – 10 let). Soud přitom nepřehlédl pracovní situaci obžalovaného, o které vypovídal, kdy veškeré příjmy má právě z kamionové dopravy a jinou možnost výdělku si příliš nedovede představit. Tyto možné těžkosti si obžalovaný v prvé řadě měl uvědomit v okamžiku, kdy sedal značně opilý za volat. Uložení zákazu pokládá soud u něj za potřebné, zároveň tím obžalovaného nevylučuje ze zajištění obživy, byť to může znamenat jeho dočasný diskomfort (obžalovaný nemá úzkou kvalifikaci ani není omezen jazykovou bariérou, jak sám uváděl, dříve se živil v jiné obl