7 C 40/2024-21 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že z titulu smlouvy o zápůjčce č. , číslo, , uzavřené dne , datum, , poskytla žalované dne , datum, částku ve výši , částka, a žalovaná vystavila ve prospěch žalobkyně blanko směnku. Závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce však žalovaná řádně neplnila, pročež žalobkyně zápůjčku zesplatnila, po čemž nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny a běžného úroku činila , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit pro případ jejího nezaplacení smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny. Nyní podanou žalobou se žalobkyně domáhá další části smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, (o smluvní pokutě za dřívější období ve výši , částka, bylo již rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, pobočka v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ). Žalovaná i přes písemnou výzvu dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Ve věci bylo soudem nařízeno první jednání na den , datum, . Žalované byl doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne , datum, , předvolání k prvému jednání ve věci dne , datum, , tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, a to do vlastních rukou podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přičemž byla upozorněna, že jestliže se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaná se přesto bez omluvy k prvnímu jednání, které se ve věci konalo, nedostavila. Žalobkyně, která se k prvnímu jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.4. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.5. Soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a neshledal žádné okolnosti, které by jeho vydání bránily. Soud vzal za nesporná skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě týkající se sporu a na jejich základě shledal, že odůvodněnost uplatněného nároku vyplývá též z hmotněprávních předpokladů. Po právní stránce vychází nárok žalobkyně ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), konkrétně z ustanovení § 2390 o. z., a následující. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ve výši , částka, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky mají oporu v § 3 téhož nařízení.6. Jedná se tak o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil rozsudkem pro zmeškání podle § 153b odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . O povinnosti žalované zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám advokátky jakožto zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.