22 C 47/2019-121 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 443 000 Kč s příslušenstvím a 2 000 Eur s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že žalované poskytl půjčku ve výši 443 000 Kč a 2 000 Eur, a to tak, že žalované zaslal na její bankovní účet dne [datum] částku ve výši 202 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 241 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 2 000 EUR. Protože mezi účastníky nebyla sjednána lhůta pro vrácení zápůjčky, žalobce dopisem ze dne [datum] žalované zápůjčku vypověděl a vyzval ji k vrácení zapůjčených částek do šesti týdnů od doručení této výzvy, k čemuž došlo dne [datum]. Žalovaná však dosud žalobci uvedené částky nevrátila, a proto se žalobce domáhá i úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z předmětných částek od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že tvrzení žalobce o poskytnutí zápůjčky je lživé, naopak žalobce od žalované vylákal finanční prostředky. Žalovaná dále uvedla, že je zcela absurdní, aby si jako osoba disponující majetkem v řádu stovek miliónů korun zapůjčovala od žalobce, který je nemajetnou osobou, finanční prostředky v řádu stovek tisíc korun. Žalobce bydlel s žalovanou v době do [datum] do [datum] ve společné domácnosti na adrese bydliště žalované a předmětné finanční převody zaslané žalobcem na účet žalované byly finanční prostředky ve výši 40 000 EUR za prodej vozidla Range Rover, které mu žalovaná svěřila v měně EUR a žalobce je směnil na české koruny a poté poukázal na bankovní účet žalované, v případě částky ve výši 2 000 EUR pak šlo vrácení zápůjčky poskytnuté žalovanou žalobci na nákup nábytku do obchodu v [obec]. 3. Žalobkyně je sice českou státní příslušnicí, ale žalovaný státním příslušníkem Itálie, a proto vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, tudíž soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento vztah účastníků řídí. Na tento vztah dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). S ohledem na bydliště obou účastníků v České republice je třeba vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z ust. čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má v České republice své bydliště. Rozhodným právem bude s ohledem na bydliště obou účastníků v České republice právo české, a to na základě dohody účastníků ve smyslu ust. čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Účastníci byli partneři a v době od ledna 2018 do [datum] žili společně v domě žalované na adrese [adresa] (viz shodné skutkové tvrzení účastníků) 6. Žalovaná společně s dvěma jejími dětmi nabyli děděním po zůstaviteli [jméno] [příjmení] zemřelém dne [datum] (manželovi žalované a otci dětí) majetek v hodnotě 239 481 585,80 Kč (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 12. 2011, č. j. 20 D 639/2010-286). 7. Žalovaná na počátku března 2018 prodala prostřednictvím zprostředkovatele [anonymizována dvě slova] autobazaru [anonymizována čtyři slova] v SRN vozidlo [anonymizováno], a to za částku ve výši 515 000 Kč (viz faktura [číslo] ze dne [datum], výpověď svědka [příjmení]). Žalovaná dále prodala dne [datum] své osobní vozidlo [anonymizována tři slova] (dále také jen„ Vozidlo“) autobazaru [anonymizována čtyři slova] v SRN (viz část II. velkého technického průkazu) za částku ve výši 40 000 EUR, přičemž prodej vozidla pro ni zprostředkoval [jméno] [příjmení], který vozidlo odvezl do [anonymizováno] a žalované následně předal finanční prostředky za prodej Vozidla ve výši 40 000 EUR dne [datum] v hotovosti v [anonymizováno] ulici v [obec] (viz výpověď žalované a svědka [příjmení]). 8. Pokud však žalobce tvrdil, že finanční prostředky ve výši 443 000 Kč a 2 000 EUR poskytl žalované jako zápůjčku a žalovaná mu je měla vrátit, provedeným dokazováním bylo toto jeho tvrzení vyvráceno, neboť bylo zjištěno, že uvedené finanční částky žalobce naopak vracel žalované. Soud přitom hodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) každý jednotlivě a všechny v jejich souvislosti a přihlédl i k tomu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci. 9. Pokud jde o výpovědi žalobce, té soud jako nevěrohodné neuvěřil, neboť žalobce na výzvu soudu podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) při jednání dne [datum], aby doplnil okolnosti, za kterých zápůjčku žalované poskytl, tedy kdy, kde a případně z jakých důvodů žalované předal předmětné finanční prostředky, v podání ze dne [datum] pouze uvedl, že„ byl o poskytnutí zápůjčky požádán žalovanou, kdy žalovaná mu tvrdila, že peníze potřebuje na plánovanou dovolenou v [anonymizováno] a některé další osobní výdaje, tedy žalobce předpokládá, že přístup žalované k finančním prostředkům by nějak omezen“, ale jeho účastnická výpověď byla s těmito tvrzeními v rozporu, když uvedl„ že se na důvod neptal, poté, že peníze v případě první zápůjčky v březnu 2018 potřebovala žalovaná na nákup oděvních kolekcí, v případě druhé zápůjčky potřebovala něco zaplatit, měla také jet na dovolenou do Portugalska, vzápětí však uvedl, že nešlo o peníze na oděvní kolekce, ale že jej žalovaná žádala o zápůjčku pár dní před těmito zápůjčkami, a to v průběhu cesty na veletrhy oděvních kolekcí, které se konají v lednu a únoru“. Žalobcova výpověď tedy byla nejen v rozporu s jeho tvrzeními v řízení ale zároveň i vnitřně rozporná, navíc i v rozporu s dalšími provedenými důkazy, když žalobce popřel, že by se účastnil předání peněz za žalovanou prodané vozidla, zatímco z výpovědi svědka [příjmení] i žalované soud zjistil opak. Byť lze sice obecně přisvědčit žalobci, že majetnost žalované nevylučuje, že by takové osobě mohla být poskytnuta zápůjčka, žalobce konkrétně věrohodně logicky nevysvětlil důvod tvrzených zápůjček žalované, tedy proč by žalovaná potřebovala zápůjčky konkrétně ve výši a době odpovídající jím zaslaným částkám na účet žalované, když žalobcem vyslovený předpoklad, že přístup žalované k finančním prostředkům byl nějak omezen“, vyvrací výpověď žalované,„ že kromě účtu u [obec] spořitelny má i účet ve [obec], přičemž k oběma má přístup bez omezení, pouze převod peněz trvá dva až tři dny“ i listinné důkazy, podle kterých si žalovaná na účet u [obec] spořitelny zasílala finanční prostředky z účtu u [anonymizováno] č. [bankovní účet], např. dne [datum] částku 2 000 000 Kč (viz výpis z účtu žalované za období měsíce prosince 2017) nebo i dne [datum], tedy krátce po poukázání částek žalobcem dne [datum] a [datum], částku 3 000 000 Kč (viz výpis z účtu žalované za období měsíce března 2018). 10. Naopak výpovědi žalované soud uvěřil, byť lze přisvědčit žalobci, že žalovaná reagovala na dopis žalobce ze dne [datum] k vrácení zápůjček ze dne [datum] ve výši 202 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 241 000 Kč a ze dne [datum] ve výši 2 000 EUR dopisem ze dne [datum] tak, že zmiňované finanční prostředky byly jen poskytnutá součinnost společnosti [právnická osoba], tedy že její odpověď není zcela srozumitelná, zároveň však žalovaná již tehdy popřela, že by jí žalobce poskytl jakoukoliv zápůjčku a tvrdila, že žalobce se zavázal směnit uvedené finanční prostředky v hotovosti, poslal je však žalované posléze bezhotovostním převodem (viz dopis žalované ze dne [datum]). Soud však její tvrzení v průběhu řízení považuje za upřesnění jejích tvrzení z dopisu ze dne [datum]. Pokud pak žalovaná v podání ze dne [datum] uváděla, že částku 40 000 ER za Vozidlo„ obdržela postupně v několika dnech začátkem března v hotovosti od zprostředkovatele [anonymizována dvě slova]“, zatímco později vypověděla, že uvedenou částku převzala od [anonymizována dvě slova] v hotovosti najednou (shodně také výpověď svědka [příjmení]), přisuzuje soud tento rozpor uplynulé době a skutečnosti, že žalovaná od [anonymizována dvě slova] přebírala v uvedené době i další finanční prostředky za prodej vozidla [anonymizováno]. Uvedený rozpor stejně jako výpověď žalované, že částku 40 000 EUR jí svědek [příjmení] předal dne [datum] (zatímco z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že to bylo ve středu, kdy chodil na poker, tedy dne [datum], nikoliv ve čtvrtek [datum]), soud přisuzuje spontánnosti výpovědi žalované, která svědčí obecně o věrohodnosti žalované. Výpověď žalované je pak i v souladu s dalšími provedenými důkazy. Těmito jsou jednak výpověď Svědka [příjmení] (z