26 C 245/2020-23 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 4.798 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 2. 10. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 2018 uzavřena nájemní smlouva č. [spisová značka] o nájmu pozemku - zahrady o výměře [výměra], p. [číslo] kat. území [část obce], [územní celek], [anonymizováno]. Nájemné bylo splatné ročně dopředu a nájemní smlouva byla ukončena výpovědí. Žalovaný neuhradil nájemné ve výši 4.798 Kč za období od 1. 10. 2018 do 15. 4. 2019. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k otázce rozhodnutí věci bez nařízení jednání se nevyjádřil žádný z účastníků. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Z nájemní smlouvy [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem a jejím předmětem byl nájem pozemku - zahrady o výměře [výměra], p. [číslo] kat. území [část obce], [územní celek], [anonymizováno]. Z přílohy k této smlouvě plyne, že nájemné (pachtovné) činilo 11.520 Kč ročně. Dopisem ze dne 22. 3. 2019 žalobce od smlouvy odstoupil. Z upomínky ze dne 19. 11. 2019 plyne, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 4.789 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, přičemž žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by řádně uhradil sjednané nájemné. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (1. podání žaloby, 2. jednoduchá výzva k plnění). O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek rozhodl soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích, poplatková povinnost tedy dopadá na žalovaného. Soud proto žalovanému vyměřil soudní poplatek za žalobu vypočtený z částky 4.789 Kč ve výši 1.000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku (příloha zákona o soudních poplatcích). O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto v případě obou výroků podle § 160 odst. 1 o. s. ř.