26 C 300/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 10.055 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.055 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a s částkou 4.550 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 21. 1. 2019 prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.100 Kč, které mu byly zaslány dne 22. 1. 2019 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 955 Kč, jistina s poplatkem byly splatné do 29. 1. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobce proto požaduje jistinu a poplatek v celkové výši 10.055 Kč, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu 4.550 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil, žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto soud v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k závěru, že žalobě není možné plně vyhovět, neboť tyto důkazy neprokazují uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky. Ustanovení § 562 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.) podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Smlouva o úvěru, ze které žalobce dovozuje svůj nárok, neobsahuje podpis žalovaného, pouze jeho předtištěné jméno s uvedeném elektronického SMS kódu, a ani z ostatních důkazů nelze dovodit uzavření smlouvy. V daném případě tak absentuje jasný, vážný a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy a nelze spolehlivě určit, že žalobcem předložená úvěrová smlouva je skutečně projevem vůle žalovaného, neboť neobsahuje jeho podpis a osobu jednajícího tak nelze spolehlivě ztotožnit. Soud má však z připojeného výpisu z účtu za prokázané, že dne 22. 1. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 9.100 Kč. Dotazem na [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem toho účtu a jediným disponentem je žalovaný. S ohledem na shora uvedenou absenci smlouvy o úvěru (zápůjčce) byla tato částka poskytnuta žalovanému bez právního důvodu a představuje tak na jeho straně bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 a násl. o.z. povinen žalobci vydat. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9.100 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 30. 1. 2019 do zaplacení podle dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v uvedený den byl žalovaný v prodlení k vrácení výše uvedeného bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 9.100 Kč s přísl. z 17.055 Kč, uspěl tedy z 53 %. Naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta (7.955 Kč, tedy ze 47 %). Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč za soudní poplatek za žalobu, dále z odměny advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. 26 C 323/2020) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 252 Kč. Celkové náklady činí 2.252 Kč. Žalobce však uspěl z 53 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení z 6 % (53-47); 6 % z částky 2.252 Kč pak činí 135 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.