10 C 176/2020-85 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (viz poučení), odůvodnění tohoto rozsudku bude obsahovat jen náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), tj. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlou zdejšímu soudu dne 23. 4. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 1 046,05 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2018. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] zapůjčila žalované částku 500 Kč, kterou ji převedla dne 15. 5. 2018 na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši 546,05 Kč, přičemž jistina i poplatek byly splatné dne 14. 6. 2018. Žalovaná však nic neuhradila. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde žalovaná svou registrací učinila první krok ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasila znění rámcové smlouvy a sdělila číslo svého bankovního účtu, na což obdržela bezpečnostní kód na své telefonní číslo. Poté prostřednictvím webového rozhraní byla uzavřena shora uvedená smlouva o úvěru. Přestože byl úvěr žalované poskytnut, ta do dne podání žaloby na něj neuhradila ničeho. [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne 6. 9. 2019 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu zaslanou dne 29. 10. 2019 žalovaná nereagovala. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jednání konaného dne 19. 5. 2021 se ani jedna ze stran nezúčastnila, což bylo i důvodem proč soud nemohl nepřítomnému právnímu zástupci žalobkyně poskytnout poučení ohledně nezbytnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy co se týče posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. 5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené distančním způsobem, zaslala dne 15. 5. 2018 částku 500 Kč na účet č. [bankovní účet], jehož majitelkou je žalovaná, což má soud za prokázané sdělením [obec] [anonymizováno] ze dne 17. 12. 2020. Dále má soud smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a její přílohou č. 1 identifikující postoupené pohledávky za prokázané postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. 6. Z žalobních tvrzení nicméně nevyplývá, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalované splácet úvěr, jak ji to ukládá zákon. Uvedené nedotvrdila ani na základě výzvy soudu obsažené v usnesení ze dne 23. 11. 2020, č. j. 10 C 176/2020-51. V doplnění žaloby pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále lustrací žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně však neuvedla, k jakým konkrétním zjištěním dospěla při ověřování úvěruschopnosti žalované a ani k tomuto soudu nic nedoložila. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 8. Protože žalobkyně přes poučení soudu nedotvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně v souladu se zákonem provedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou. Na poskytnuté plnění ve výši 500 Kč je tak nutno pohlížet jako na plnění bez právního důvodu a věc je pak na místě posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o zaslaných 500 Kč a je proto povinna těchto 500 Kč vydat žalobkyni jako právní nástupkyni společnosti [právnická osoba] zpět. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, kdy nastává splatnost bezdůvodného obohacení, je třeba vyjít z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 614,70 Kč, zahrnující i bezdůvodně zaslaných 500 Kč do tří dnů, a to doporučeným dopisem ze dne 29. 10. 2019, přičemž dle ust. § 573 se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy dne 1. 11. 2019. S ohledem na stanovenou tří denní lhůtu ke splnění (tj. do 4. 11. 2019) tak má žalobkyně od 5. 11. 2019 v souladu s ust. § 1970 o. z. v důsledku prodlení žalované právo na úrok z prodlení v zákonné výši. Výši úroku z prodlení stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž k datu 5. 11. 2019 činil úrok z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.) 10. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy se nelze domáhat smluveného poplatku za poskytnutí úvěru (výrok II). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně úspěšná žalovaná by měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle míru úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že ji ale žádné náklady nevznikly (zůstala v řízení zcela nečinná) rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.