10 C 84/2021-97 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 7.12.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 172,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě úvěrové smlouvy ze dne 21.11.2018 uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně, a to společností [právnická osoba] (dále též jen„ banka“), se uvedená banka zavázala poskytnou žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 48 000 Kč a úrokem 22,99% ročně. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v minimálních pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících též poplatky. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, což byl dle smlouvy důvod pro zesplatnění celého úvěru, ke kterému banka přistoupila dne 1.11.2019, kdy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 57 573,22 Kč. Z žalované částky činí 47 277,41 Kč jistina, 3 900 Kč poplatky, 6 364,81 Kč kapitalizované smluvní úroky ke dni 1.11.2019 a 2 591,92 Kč kapitalizované úroky z prodlení ke dni 18.5.2020. Banka postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvu ze dne 14.5.2020, o čemž byl žalovaný informován. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Skutkový stav: 3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 21.11.2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 48 000 Kč s tím, že úrok z úvěru činí 22,99% ročně. RPSN úvěru činila 28,20%. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2% z vyčerpaného úvěrového rámce po uplynutí bezúročného období (s výjimkou výběrů z automatu). Výše minimální splátky a datum její splatnosti byly vždy uvedeny ve výpise. Smlouva dále obsahovala přehled poplatků za jednotlivé úkony. Banka byla podle čl. V odst. 3 smlouvy oprávněna poskytovat odměny, a to i formou věrnostního programu. 4. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem je 35 130 Kč čistého a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 100 000 Kč s tím, že počet zdrojů příjmu je jeden. Ostatní nezbytné měsíční výdaje vyčíslil na nulu, a dále uvedl, že nemá žádné jiné měsíční splátky. Jako druh bydlení uvedl pronajatý byt/dům. 5. Banka z interních zdrojů disponovala informací, že žalovaný v okamžiku poskytnutí úvěru měl u ní dva závazky s celkovou měsíční splátkou 6 985 Kč, což má soud za prokázané výpisem z interního systému na č.l. 80. 6. Podle výpisů ke kreditní kartě za období od 21.11.2018 do 30.9.2019 žalovaný celkem vyčerpal částku 51 899 Kč a na splátkách uhradil 8370,50 Kč. Na účet byly také bankou připsány odměny za nákup v síti bene+ v celkové výši 172,50 Kč. 7. Dopisem ze dne 1.11.2019 vyzvala banka žalovaného k úhradě částky 57 573,22 Kč s tím, že úvěr v souladu se smlouvou zasplatňuje z důvodu prodlení s úhradou splátek. Dlužnou částku vyzvala žalovaného uhradit do 15.11.2019. Uvedené má soud za prokázané tímto dopisem a dokladem o odeslání doporučené zásilky ze dne 4.11.2019. 8. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 14.5.2020, o čemž byl žalovaný informován, což má soud za prokázané touto smlouvou, její přílohou č. 1 identifikující postoupené pohledávky, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25.5.2020 a podacím lístkem ze dne 3.6.2020 k doporučené zásilce. 9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 6.11.2020 podanou k poštovní přepravě dne 9.11.2020. 10. Z ostatních provedených důkazů - upomínek, sdělením banky o způsobu prověření úvěruschopnosti, sazebníku poplatků a produktových podmínek - soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení. Právní posouzení: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 48 000 Kč, na jejímž základě poskytl žalovanému postupně částku 51 899 Kč. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že poskytovatel úvěru poskytl předmětný úvěr, aniž by dostatečným způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá zákon. V podstatě vyšel z nijak neověřených údajů uvedených žalovaným v žádosti, přičemž uvedené informace byly již na první pohled vnitřně rozporuplné. Žalovaný uvedl, že počet zdrojů příjmů je jeden, jeho průměrný měsíční příjem je 35 130 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 100 000. Ostatní nezbytné měsíční výdaje a jiné měsíční splátky vyčíslil na nulu. Přestože uvedené bylo v rozporu s informacemi, kterými banka disponovala (jen vůči ní měl další dva závazky s měsíční splátkou 6 985 Kč), nijak se tímto nezabývala. Pokud jde o výdaje, ty banka odhadla na základě historických dat Českého statistického úřadu, které bez dalšího nelze vztáhnout na poměry konkrétního žadatele, neboť např. náklady spojené s bydlením se mohou významně lišit podle typu bydlení („ ve vlastním“ x nájem). Nulové náklady, tak jak jsou žalovaným uvedeny v žádosti, jsou v podstatě nereálné, popřípadě by vyžadovaly konkrétní objasnění této atypické situace. Přes všechny shora uvedené rozpory, banka nepodnikla žádná další šetření, ani nepožadovala objasnění těchto rozporů po žadateli. 13. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvních úroků. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru částku 43 528, 50 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil, neboť celkem čerpal částku Kč 51 899 Kč a na splátkách uhradil 8 370,50 Kč. Nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, soud vyšel z toho, že žalovaný byl prokazatelně poprvé vyzván k úhradě žalované částky až výzvou ze dne 1.11.2019, podanou k poštovní přepravě dne 4.11.2019, se lhůtou k plnění do 15.11.2019. Žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 16.11.2019. Počínaje tímto dnem tak žalobkyni náleží úrok z prodlení ve výši 10% ročně z 43 528, 50 Kč, přičemž za období do 18.5.2020 byl tento úrok kapitalizován (2 206,23 K