22 C 104/2020-123 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 10. 2019 ve znění jejího doplnění ze dne 13. 7. 2020 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky celkem ve výši 2 216,41 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného nájemného za užívání příjímacího zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (dále také jen„ Zařízení“) podle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 5. 12. 2015 (dále také jen„ Smlouva“) a smluvní pokuty za nevrácení Zařízení do sedmi dnů po ukončení Smlouvy. 2. Žalovaná je bulharská státní příslušnice, která na území České republiky nemá hlášený přechodný pobyt, na adrese uvedené v žalobě nebydlí a místo jeho pobytu se soudu nepodařilo zjistit. Proto soud žalované podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesením ze dne 19. dubna 2021, č. j. 22 C 104/2020-102 ustanovil opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Opatrovník žalovaného namítl, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o doručení faktur s vyúčtováním služeb a nájemného ani odstoupení do smlouvy žalované a že žalobkyni by měly být přiznány náklady řízení pouze podle ust. § 14b advokátního tarifu za formulářovou žalobu. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaná je státním příslušníkem Bulharska, tedy poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměr s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky, aniž by bylo v řízení zjištěno, že by žalovaná bydlela mimo území Evropské unie, a sídlo žalobkyně je na území České republiky, proto je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Žalovaná měla na území České republiky své poslední známé bydliště, a proto má zdejší soud podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu s žalobkyní jako spotřebitel, pravomoc k projednání této věci. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalované, tedy české právo. 4. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako poskytovatel, uzavřela s žalovanou jako účastníkem dne 5. 12. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (Smlouva), jejíž součástí byly i všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a ceník poskytovatele, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalované sjednané služby elektronických komunikací (přístup k síti Internet), ale také k užívání těchto služeb pronajala žalované příjímací zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (Zařízení) a žalovaná se zavázala hradit sjednanou cenu za poskytované služby a také cenu za užívání Zařízení ve výši 70 Kč měsíčně. Žalovaná se dále ve Smlouvě zavázala vrátit Zařízení do sedmi dnů od ukončení Smlouvy a v případě, že tak neučiní řádně a včas zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Přestože žalovaná Zařízení dne 7. 12. 2015 převzala, neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně nájemné ve výši 70 Kč (žalobkyně se domáhá pouze částky ve výši 69,63 Kč) vyúčtované dokladem [číslo] se splatností dne 5. 11. 2016, nájemné ve výši 70 Kč vyúčtované dokladem [číslo] se splatností dne 5. 12. 2016, nájemné ve výši 70 Kč vyúčtované dokladem [číslo] se splatností dne 5. 1. 2017, nájemné ve výši 6,78 Kč vyúčtované dokladem [číslo] se splatností dne 5. 2. 2017 v návaznosti na dobropis [číslo]. Dopisem ze dne 8. 3. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila, neboť žalovaná řádně a včas nehradila cenu za poskytované služby a zároveň vyzvala žalovanou ke vrácení Zařízení do čtrnácti dnů od ukončení smlouvy, tedy do dne 3. 4. 2017. Jelikož žalovaná Zařízení v uvedené lhůtě nevrátila, vyzvala jí právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 20. 4. 2017 k zaplacení smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, ani tu však žalovaná dosud nehradila. [právnická osoba] pohledávky ze Smlouvy postoupila smlouvou ze dne 31. 1. 2019 na žalobkyni, která postoupení pohledávek oznámila žalované a předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2019 vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, žalovaná však na výzvu nereagovala. 7. Byť žalobkyně netvrdila, kdy byly faktury podle Smlouvy i odstoupení do Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně doručeny žalované, když žalobkyně uváděla, že byly doručovány prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalované uvedenou ve Smlouvě, [ulice a číslo], [obec a číslo], ale konkrétní datum doručení žalobkyně nezná, lze zároveň přisvědčit žalobkyni, že nejpozději byly žalované doručeny spolu se žalobou soudem, která se dostala do sféry dispozice žalované na poslední známé adrese žalované [ulice a číslo], [obec a číslo] dne 27. 1. 2020. 8. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle ust. § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2). 11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je kromě části požadovaných úroků z prodlení důvodná. 14. Soud po právní stránce nárok žalobkyně posoudil jako dluh z nájemní smlouvy uzavřené podle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a nezaplacenou smluvní pokutu podle ust. § 2048 o. z. 15. Splatnost dluhu žalované (pokud jde o dlužné nájemné za užívání Zařízení žalovanou) byla sice určena ve fakturách, kterými byly jednotlivé dlužné částky žalované vyúčtovány, ale žalobkyně ani po výzvě soudu konkrétně netvrdila, kdy byly tyto faktury doručeny žalované (tedy že byly doručeny žalovanému před lhůtou splatnosti v ní uvedené), pouze uvedla, že nejpozději byly doručeny žalované spolu se žalobou soudem. Splatnost celého dluhu (včetně smluvní pokuty) tak nastala podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. až poté, kdy se dne 27. 1. 2020 do sféry dispozice žalované dostala žaloba zaslaná jí soudem (tu je možno považovat za výzvu k úhradě dluhu), tedy dne 28. 1. 2020, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužných částek nájemného (ust. § 1968 a 1970 o. z.) až ode dne 29. 1. 2020, a to ve výši ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Vzhledem k tomu soud žalobě co do částky ve výši 2 216,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky celkového dlužného nájemného celkem ve výši 216,41 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení vyhověl (výrok I.). a co do části požadovaných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částek 69,63 Kč od 6. 11. 2016 do 28. 1. 2020, 70 Kč od 6. 12. 2016 do 28. 1. 2020, 70 K č od 6. 1. 2017 do 28. 1. 2020 a 6,78 Kč od 6. 2. 20147 do 28. 1. 2020, žalobu zamítl (výrok II.). 17. O náhrad