22 C 122/2020-99 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 1. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 5. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 606 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli distančních způsobem (žalovaný v zastoupení společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dne 24. 11. 2017 smlouvu o dodávce elektřiny (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit dohodnutou cenu podle ceníku pro distribuční sazbu [anonymizováno] (domácnost). Součástí Smlouvy byly i [ulice] podmínky dodávky komodity [číslo] Ceník žalobkyně. Žalovaný odebral od žalobkyně v období od 24. 11. 2017 do 14. 10. 2018 celkem 1 383 kWh elektřiny za cenu celkem ve výši 8 106 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 6 964 Kč ze dne 13. 7. 2018 splatnou dne 30. 7. 2018 a fakturou [číslo] na částku 1 142 Kč ze dne 12. 10. 2018 splatnou dne 29. 10. 2018. Z uvedené částky však žalovaný uhradil pouze dne 30. 4. 2018 částku ve výši 2 500 Kč. Přestože žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 23. 12. 2019, žalovaný dluh žalobkyni dosud nehradil. 2. Žalovaný je ukrajinským státním příslušníkem, který na území České republiky nemá hlášený pobyt cizince, na adrese uvedené v žalobě [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] nebydlí a jiné místo jeho pobytu se soudu nepodařilo zjistit. Proto soud žalovanému usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 22 C 122/2020-75, ustanovil podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) opatrovníka, a to Mgr. [jméno] [jméno], advokáta. 3. Opatrovník žalovaného v podání ze dne 28. 6. 2021 uvedl, že se mu nepodařilo s žalovaným žádným způsobem spojit. Nárok však neuznává, s tvrzeními žalobkyně nesouhlasí a navrhl žalobu zamítnout. Opatrovník žalovaného namítl, že podpis uvedený v podpisovém řádku plné moci žalovaného společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 11. 2017 u jména žalovaného není podpisem žalovaného. Smlouva tak nezavazuje žalovaného, ale společnost [právnická osoba], jelikož žalovaný jednání dodatečně neschválil. Žalobkyně dále neprokázala, že zálohy byly hrazeny žalovaným, že žalovaný neobdržel Ceník ani Obchodní podmínky a není jisté, zda žalovaný v roce 2017 na území České republiky vůbec pobýval. Cena elektřiny nebyla ve Smlouvě jednoznačně a srozumitelně ujednána. 4. Při jednání soudu dne 2. 12. 2021 žalobkyně doplnila, že faktury byly žalovanému na základě dohody doručovány na e-mail, což není schopna prokázat, ale byly dále doručeny i spolu s výzvou před podáním žaloby, tedy nejpozději 3. 1. 2020. Pokud žalovaný změní adresu pro doručování a nesdělí to žalobkyni, nelze skutečnost, že mu nebyly zásilky doručeny, klást k tíži žalobkyně. 5. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Podle čl. 48 odst. 1 a 2 Smlouvy se vztah účastníků ze smlouvy řídí českým právem, neboť účastníci si nesjednali rozhodné právo a smlouva byla uzavřena na území České republiky. Pravomoc soudů České republiky k projednání tohoto sporu pak plyne z čl. 48 odst. 5 citované smlouvy, neboť žalovaný má na území České republiky své poslední známé bydliště (viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Nd 25/2014, ze dne 25. 6. 2014). 6. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. 7. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 9. Dne 24. 11. 2017 požádal žalovaný – zastoupený na základě plné moci ze dne 8. 11. 2017 společností [právnická osoba] – žalobkyni o převod dodávky elektřiny, resp. o změnu zákazníka v odběrném místě [anonymizováno] (57), v budově na adrese [adresa], ze společnosti [právnická osoba] na žalovaného. Předmětem převodu byla smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/734847 („ Smlouva“), kterou žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit dohodnutou cenu podle Ceníku formou měsíční zálohy ve výši 500 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2019. Součástí Smlouvy jsou i Obchodní podmínky dodávky komodity [číslo] Ceník žalobkyně. Žalovaný od žalobkyně odebral v období od 24. 11. 2017 do 10. 7. 2018 1 278 kWh elektřiny a v období do 11. 7. 2018 do 14. 10. 2018 105 kWh elektřiny za cenu celkem ve výši 8 106 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 4 464 Kč, resp. na částku ve výši 6 964 Kč, na kterou byla započtena žalovaným uhrazená záloha ve výši 2 500 Kč, ze dne 13. 7. 2018 splatnou dne 30. 7. 2018 a fakturou [číslo] na částku 1 142 Kč ze dne 12. 10. 2018 splatnou dne 29. 10. 2018. Dluh ve výši 5 606 Kč však žalovaný žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce č. ze dne 23. 12. 2019, která byla žalovanému spolu s fakturami [číslo] [číslo] odeslána dne 27. 12. 2019 emailem i poštou na adresu odběrného místa (tj. fakturační adresu ujednanou ve Smlouvě), která se však vrátila jako nedoručená z důvodu, že se žalovaný odstěhoval. 10. Ohledně pravosti podpisu žalovaného na plné moci ze dne 8. 11. 2017 soud nepovažoval za nutné provádět dokazování znaleckým posudkem, když opatrovník není s opatrovancem v kontaktu a jeho námitka tak nemá podklad v informacích od žalovaného. Přestože opatrovník žalovaného zpochybňoval přítomnost žalovaného na území České republiky s odkazem na sdělení předsedkyně výboru SVJ pro dům [adresa], že jí není známo, že by žalovaný v domě někdy bydlel, přesto má soud pravost podpisu žalovaného za prokázanou jinými v řízení provedenými důkazy, a to výpisem z evidence obyvatel, podle kterého žalovaný byl v době od 5. 3. 2018 do 31. 8. 2018 hlášen k pobytu cizince na území České republiky na adrese [adresa], kde skutečně i dříve bydlel, jak vyplývá z dodejky z 30. 12. 2019, podle které se z uvedené adresy odstěhoval, a to pravděpodobně na adresu [adresa], kde má podle dodejky z 11. 8. 2020 označenou poštovní schránku, kam mu byla zásilka soudu vedeného dne doručena vhozením. Ze stejného důvodu má soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo uhradil zálohy za odběr elektřiny ve výši 2 500 Kč. K námitce, že žalovaný neobdržel obchodní podmínky a ceník, soud uvádí, že žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že tyto převzal. Ve Smlouvě byla cena stanovena dostatečně určitě odkazem na Ceník žalobkyně a cenové rozhodnutí ERÚ, neboť podle ust. § 2080 o. z. je kupní cena ujednána dostatečně určitě, jeli ujednán alespoň způsob jejího určení. 11. Soud nárok žalobkyně po právní stránce posoudil jako dluh za odebranou elektřinu na základě kupní smlouvy uzavřené účastníky podle ust. § 2079 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán na základě ust. § 1968 a 1970 o. z., a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Právo na zaplacení částky 6 964 Kč vyúčtované fakturou [číslo] mohla žalobkyně uplatnit poprvé dnem následujícím po dni předepsané splatnosti, tedy dne 1. 8. 2018, právo na zaplacení částky 1 142 Kč vyúčtované fakturou [číslo] dne 30. 10. 2018. Právo na zaplacení uvedených částek bylo žalobkyní uplatněno žalobou v této věci podanou u zdejšího soudu dne 20. 1. 2020, tedy ještě před uplynutím tříleté promlčecí lhůty (ust. § 619 a § 629 odst. 1 o. z.). Námitka promlčení je proto nedůvodná. 13. Jelikož žalobkyně ani po poučení soudu neprokázala doručení faktur žalovanému před lhůtami splatnosti v nich uvedených, soud má jejich doručení prokázáno až spolu s předžalobní výzvou ze dne 23. 12. 2019, kterou žalobkyně odeslala na jeho fakturační adresu dne 27. 12. 2019, a která byla žalovanému doručována dne 6. 1. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil v den následující po jejím doručen