22 C 165/2020-113 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 5. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 30. 12. 2020 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 18 374,12 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 19. 7. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru (dále také jen„ Smlouva“), a to po kladném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den uzavření Smlouvy na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a zaplatit úrok ve výši 319,2% ročně (za dobu úvěru úrok ve výši 8 028,19 Kč), celkem tedy částku ve výši 22 028,19 Kč ve třech měsíčních splátkách ve výši 7 342,73 Kč splatných dne 19. 8. 2019, 19. 9. 2019 a 19. 10. 2019. Žalovaný však uhradil pouze první splátku, a proto společnost [právnická osoba] smlouvou ze dne 2. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [země], která ji smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupila na žalobkyni. Přestože žalobkyně poté před podáním žaloby dopisem ze dne 23. 3. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě žalované pohledávky, žalovaný na výzvu nereagoval. Žalovaná pohledávka ve výši 18 371,12 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 14 685,19 Kč, poplatky ve výši 450 Kč (za odeslání tří upomínek žalovanému s náklady ve výši 150 Kč za každou) a smluvní pokutou ve výši 3 283,93 Kč (ve výši 0,1% denně z částky 15 135,19 Kč od 20. 10. 2019 do 22. 5. 2020) a dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8% ročně z částky 15 135,19 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, právní poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo. 4. Podle ust. § 153b zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byla řádně doručena do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhl-li to žalobce, který se k jednání dostavil, pokládají se tvrzení žalobce v žalobě obsažená za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnut o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Takový rozsudek však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze schválit smír nebo došlo-li by vydáním tohoto rozsudku ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 5. Podle ust. § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo pro zmeškání. 6. Soud nárok žalobkyně po právní stránce posoudil jako dluh ze smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), příslušenství náleží žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené podle ust. § 1879 o. z. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl, a to podle ust. § 153b o. s. ř. rozsudkem pro zmeškání (výrok I.). 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží proti žalovanému náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 11 254 Kč. Tuto částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 7. 10. 2021), která činí částku 1 860 Kč za každý úkon podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu, celkem částku ve výši 7 440 Kč, náhrada hotových výdajů, která činí částku ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem částku ve výši 1 200 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 1 814 Kč podle ust. 137 odst. 3 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř